Magazín Pardubický kraj, číslo 1, roč. 4, z června 2006 byl zdarma distribuován do všech domácností v Pardubickém kraji. Na straně 11 v rubrice Osobnosti Svitavska byl otištěn článek Radoslava Fikejze Zachránce Židů, nebo gauner a nacista?, který je věnován svitavskému rodáku Oskaru Schindlerovi, jehož příběh zná celý svět díky filmu Stevena Spielberga Schindlerův seznam. Méně je známá skutečnost, že tento úspěšný film byl natočen podle knihy australského spisovatele Thomase Keneallyho, jakéhosi zmatečného hybridu mezi krásnou literaturou a literaturou faktu (původně nesl označení „román“ – má je i německé vydání z roku 1983, v českém vydání z roku 1994 chybí), který je svým obsahem značně vzdálen skutečnosti a plný hrubých faktografických chyb. Přesto jej většina produkce dotýkající se této tematiky považuje za věrný obraz skutečnosti. Ve zmíněném článku je ovšem tak nehorázné tvrzení, že musím reagovat.

Historik svitavského muzea je podepsán pod sdělením: „V říjnu 1944 zorganizoval (Schindler – pozn. J. G.) přesun 1200 dělníků do továrny v Brněnci.“ To je nehoráznost! Již v roce 1997 jsem doložila, že ve dvou vlakových transportech (v říjnu a v listopadu 1944) do pobočky koncentračního tábora Gross-Rosen v Brněnci přijeli židovští vězni (687 mužů a 298 žen, tedy 985 osob) a tato fakta jsou autoru článku známa – bezostyšně je převzal z mého soukromého rukopisu jednak do své diplomové práce a jednak do své knihy Oskar Schindler (1908 – 1974). Pokud pominu nadsazený počet lidí (1200 místo 985), pak rozhodně nelze tolerovat, že vězňové jsou pojímáni jako „dělníci“ a pobočka koncentračního tábora jako „továrna“! Je to vědomé zkreslování skutečnosti, které považuji ve svých důsledcích za velmi nebezpečné – jestliže dnes připustíme, že brněnecký koncentrační tábor byl pouze „továrnou“ a jeho vězni „dělníci“, můžeme se za čas setkat s tvrzením, že vlastně žádné nacistické koncentrační tábory neexistovaly a naši předkové byli v Dachau a Buchenwaldu na rekreaci. Stejně tak jako už dnes je pod vlivem schindlerovské legendy nacista a válečný zločinec Oskar Schindler oslavován jako „zachránce“. A jak píše Fikejz v závěru citovaného článku: „Jako jediný nacista byl oceněn titulem Spravedlivý mezi národy.“

Zde se nabízí otázka – co bylo skutečnou příčinou poct Schindlerovi ze strany Izraele? To, že v brněneckém koncentračním táboře necelých 1100 židovských vězňů pracovalo pod dozorem SS do 2. května 1945 na výrobě nábojnic v Schindlerově zbrojním závodě a přežilo válku, a to i díky pomoci místního obyvatelstva? Vždyť v talmudu se říká: „A každý, kdo zachrání jednu duši z Izraele, jako by zachránil celý svět.“ Proč se však podobného ocenění nedostalo i dalším majitelům továren a podniků, kde se rovněž židovští vězni dožili osvobození? Bylo tomu tak i v ostatních třinácti pobočkách KT Gross-Rosen (ale i v jiných nacistických koncentračních táborech), které vznikly na území zabraného českého pohraničí rovněž v roce 1944 a v nichž dokonce byla úmrtnost vězněných nižší ve srovnání s pobočkou v Brněnci.

O svůj podíl na zásluhách o přežití vězňů v Brněnci se kromě Schindlera hlásil i další svitavský Němec Johann Kompan (narozen 24. 8. 1908 ve Svitavách), jemuž už v roce 1945 bylo vystaveno několik potvrzení bývalými vězni, že je zásoboval potravinami.

Johann Kompan

Oceněn však byl Oskar Schindler, o jehož pomoci vězňům existují pochybnosti. Anebo to byl zcela jiný důvod? A pokud ano – jak moc musel být pro Izrael významný, že vedl k ocenění a vyzdvižení právě tohoto jediného nacisty? Při tom ze strany Schindlera nebyla údajná „záchrana“ židů nezištná – ba naopak – o peníze bývalé vězně žádal i po válce. Což se příliš neslučuje s jedním z kritérií, jak je stanovila izraelská Komise pro rozpoznávání spravedlivých (ustanovena v roce 1962). Pro udělení titulu Spravedlivý mezi národy je totiž podmínkou, že zachránce nepožadoval peněžní kompenzaci záchranné operace.

Některé okolnosti a stopy naznačují, že touto opravdu význačnou zásluhou mohl být podíl Oskara Schindlera na objevení Adolfa Eichmanna. Potvrdit či vyvrátit existující nepřímé důkazy mohou jen archivy tajných služeb, které mlčí. Snad i ony jednou promluví tak, jako před nedávnem odtajněné dokumenty americké CIA, které se vztahují k činnosti této zpravodajské ústředny i ve vztahu k válečným zločincům, z nichž někteří po válce pro CIA pracovali. A do důchodu po svém útěku do Argentiny neodešel ani příslušník abwehru Oskar Schindler.