Podstatné jméno „žid“ se často píše s velkým počátečním písmenem (jako by se jednalo o národnost), i když se jedná o víru dotyčného. Je to pravopisná chyba, která se často objevuje v denním tisku, knižních pracích, ba vyskytla se i v důvodové zprávě k návrhu zákona (sněmovní tisk 281/2003). Pro objasnění si dovolím užít konkrétní příklad:

Meziválečné Československo bylo jediným státem, který umožňoval svým občanům svobodně si zvolit národnost. Při posledním předválečném sčítání obyvatel v Československé republice roku 1930 se přihlásilo k židovskému náboženství 117 551 lidí (byli židé), z nich pak 30 002 osoby se hlásily k národnosti židovské (byli Židé), další k národnosti české (byli Češi), německé (byli Němci) a k různým jiným národnostem. V souladu s Pravidly českého pravopisu proto není správné užití velkého písmene, jestliže se jedná o skupinu osob spojených židovskou vírou a nikoliv židovskou národností.

Pro období druhé světové války nelze rozlišit, zda se jednalo o osoby židovské národnosti, protože tato národnost se v evropských státech (s výjimkou Československa) nezjišťovala. Jelikož všechny osoby židovské národnosti byly židovského náboženství, zatímco většina obětí „konečného řešení židovské otázky“ se k židovské národnosti nehlásila, je na místě užití malého „ž“. Solidní historické práce pojednávající o tomto období užívají velké „Ž“ pouze v překladech a citátech z materiálů vzniklých v době okupace, popř. jestliže píší o sionistech. K tomu poznamenávám, že v době protektorátu říšský protektor nařídil, aby se slovo „Žid“ zásadně psalo vždy jen s velkým písmenem. Smyslem tvrdě vymáhaného nařízení bylo podpořit vyřazování židovského obyvatelstva ze společnosti. Až do 21. června 1939 (v protektorátu byly zavedeny norimberské zákony) se většina židovské populace z Čech psala s malým počátečním písmenem. Po tomto datu došlo ke kodifikaci velkého „Ž“ v Pravidlech českého pravopisu z roku 1941, vydaných z rozkazu protektorátního ministra Emanuela Moravce. Podrobněji viz práce M. KÁRNÝ, Byl Karel Poláček žid nebo Žid? In Kmen, 1989, číslo 41. M. KÁRNÝ, „Konečné řešení“. Genocida českých židů v německé protektorátní politice, Praha 1991. A. HYNDRÁKOVÁ – H. KREJČOVÁ – J. SVOBODOVÁ, Prominenti z gheta Terezín. Praha 1996.