Mezi zločince z řad příslušníků gestapa, kteří se dopustili nejtěžších provinění proti českému národu, náleží bezesporu vedoucí služebny gestapa v Pardubicích kriminální komisař, SS-hauptsturmführer Gerhard Clages (narozen 26. června 1902). Do Pardubic byl přemístěn již v červnu 1939, kdy nahradil velitele tzv. einsatzkommanda JUDr. Constantina Canarise, příbuzného náčelníka německého abwehru admirála Wilhelma Canarise.

Gerhard Clages v Pardubicích proslul zaváděním brutálních metod vůči zatčeným českým občanům. Sám osobně dokonce tloukl své oběti a osobně nařizoval podřízeným zostřené výslechy. Se svým zástupcem vrchním kriminálním sekretářem, SS-untersturmführerem Waltrem Lehnem, byli postrachem pro ty, kteří se dostali do jejich moci. Clages byl kariérista, člověk toužící po moci a bohatství. V práci naproti tomu býval, jak tvrdila jeho sekretářka Irma Helena Kautzová, povrchní – do kanceláře chodil pozdě a pracoviště brzy opouštěl. Jeho zálibou bylo dokonalé oblékání, ženy, alkohol a hony. Psaní pozvánek prý bylo přednější než výkon služby. V Pardubicích žil se svojí manželkou Johannou. (1)

Negativní charakterové vlastnosti se u Clagese projevily zejména po atentátu na zastupujícího říšského protektora SS-obergruppenführera Reinharda Heydricha. V Pardubicích byla základna paraskupiny SILVER A s velitelem nadporučíkem Alfredem Bartošem. Když se gestapu podařilo proniknout do sítě obětavých pomocníků této skupiny, Gerhard Clages velmi ožil, vynikal pracovní horlivostí i snad proto, že viděl příležitost, jak ukázat na sebe a docílit nového stupně v kariéře. Při zatýkání mnoha českých vlastenců 20. června 1942 se osobně zúčastnil výslechů, zatčené týral a nařizoval, aby tak činili jeho podřízení. Jezdil po bytech svých obětí a zde si bral pro sebe cennosti. Vypověděl o tom jeho osobní řidič Gerhard Schmecktal. (2) Clages ukradl dokonce zatčenému Arnoštovi Košťálovi, majiteli hotelu Veselka, snubní prsten a ještě se tím cynicky chlubil jeho manželce Jarmile Košťálové. Byl to také Clages, který navrhl nadřízeným v Praze srovnat se zemí osadu Ležáky, v které měl parašutista Jiří Potůček-Tolar vysílačku „Libuši“. Clages měl podíl na tom, že v Ležácích byli zatčeni všichni občané včetně dětí. Na Zámečku v Pardubicích byli 24. června 1942 zastřeleni muži a ženy, děti odvlečeny – až na dvě děvčátka byly ostatní zavražděny v koncentračním táboře Chelmno. Clagesovy zásluhy v tomto krvavém díle byly oceněny povýšením na SS-hauptsturmführera.

V březnu 1944 uskutečnili nacisté obsazení Maďarska (krycí název akce Margarethe I). Vedle německé armády vnikla sem také bezpečností policie a SD. Do skupiny gestapáků, kteří byli zařazeni do této skupiny, patřili mnozí ze služeben v Čechách a na Moravě. Mezi nimi byl i Gerhadr Clages. Byl zařazen k IV. oddělení velitele bezpečnostní policie, tedy ke gestapu. Clages nebyl v Budapešti, kde měl služební místo, u zpravodajské služby (SD), ale u gestapa, zřejmě proto, že měl zkušenosti pro funkci policisty, nikoliv ale pro jemnější práci zpravodajskou. Pro své dřívější zásluhy a profesionální zkušenosti byl zapojen do akce Panzerfaust (úplné obsazení Budapešti) a zvláště pak do akce Micky Maus, kterou osobně vedl specialista na únosy a teror, SS-obersturmbannführer Otto Skorzeny. (3) V tomto podniku šlo o to, zmocnit se M. Horthyho ml. a využít jej jako rukojmí pro vydírání jeho otce, aby pokračoval ve válce po boku Německa. Při této akci padl 15. října 1944 v Budapešti Gerhard Clages. (4)

O tom, že Gerhard Clages skutečně padl právě při zmíněné akci, není žádných pochyb. Svědčí o tom řada skutečností. Manželka Clagese Johanna odpověděla např. na smuteční kondolenci příteli rodiny statkáři Josefu Petružálkovi z Libanic u Chrudimi, (5) ve které lituje smrti svého manžela. Pro smrt Clagese v Budapešti svědčí i výpověď Josefa Kosiny, kterou je vhodné pro její závažnost ocitovat:

„Dne 1. 7. 1942 jsem byl přeřazen z Lomnice nad Popelkou, kde jsem dělal účetního lomu fy Vávra, z pověření banky (Pragobanka) v Pardubicích jako důvěrník a současně jako účetní lomu Hluboká fy Vaško a spol. v Dachově. Jednalo se o lom Hluboká. Kanceláře lomu byly tehdy v Pardubicích. V té době jsem věděl, že se jedná o majetek bratrů Vaškových, kteří byli v souvislosti s událostmi v Ležákách na příkaz pardubického gestapa popraveni. Jako správce lomu tam se mnou tehdy přišel jistý Herink z Litické akciové společnosti. Kde bylo jejich sídlo, mi není známo. Herink asi za rok byl pro špatné hospodaření odvolán a já jsem byl pověřen vedením lomu Hluboká i kanceláří v Pardubicích. Lom Hluboká po popravě bratrů Vaškových propadl ve prospěch Říše. Na tento majetek byl ustanoven správce, tak zv. treuhänder, který měl kancelář v hotelu Veselka a také byl současně správcem tohoto podniku, který rovněž propadl ve prospěch německé Říše, neboť jeho majitel Košťál byl rovněž popraven. V době, kdy byl správcem lomu Hluboká Herink, jsem prakticky do lomu nepřišel. Od Kasala, ředitele Pragobanky, filiálky Pardubice, jsem se dozvěděl, že o lom projevuje zájem vedoucí služebny gestapa v Pardubicích Clages. Doslova mi Kasal říkal, že Clages chce lom Hluboká koupit pro svého synovce Bechra, který toho času byl někde na německé frontě, který byl údajně majitelem cihelen v Německu. Sám jsem věděl taktéž od Kasala, že Clages do lomu Hluboká po likvidaci Vaškových téměř denně dojíždí, kam dojížděl s tajemníkem gestapa Prausem a staral se o to, aby lom nadále prosperoval, z čehož bylo naprosto zřejmé, že má o tento lom Clages vlastní zájem. Dne 5. 3. 1943 k prodeji lomu Hluboká synovci Clagese Bechrovi došlo. Odhad lomu Hluboká byl podhodnocen ing. Zikmundem z Prahy, kterého si zajistil Clages, jak mě o tom Kasal informoval. Lom byl prodán za 1,700.000 K, zatímco jeho skutečná cena byla včetně zásob 3,500.000 K. Po koupi lomu Hluboká Bechrem měl podpisové právo (prokuru) Clages, na základě čehož pobíral měsíční gáži ve výši K 5.000. Za mé působnosti jako vedoucího lomu Hluboká Clages velmi často do lomu dojížděl a měl speciální zájem na plnění plánu výroby, dá se to nazvat, že měl zájem o finanční efekt. Jinak do provozu nikdy nešel. Já sám jsem s Clagesem mluvil pouze jednou, přes tlumočníka, a to buď dr. Brejchu z našeho podniku, a nebo tajemníka gestapa Prause, který s Clagesem převážně jezdil, neb jsem německy neuměl. Clages do lomu jezdil zásadně v civilu, jakož i tajemník Praus. V roce 1944 si nechal Clages postavit z provozních peněz dřevěnou vilu na pozemku tehdejšího obecního úřadu v Dachově, bylo to poblíž lomu Hluboká, v ceně 360.000 K. Po náletech na Pardubice koncem roku 1944 se do uvedené vily nastěhovala přechodně matka manželky Clagese a Clagesová do vily dojížděla vždy na neděli. Jinak Clages měl trvalé bydliště v Pardubicích. V dubnu 1944 jsem se oženil a přechodně jsem se do té vily nastěhoval, tak jsem se již s Clagesem nesešel. Věděl jsem o tom, že Clages asi v polovině roku 1944 odešel do Maďarska, neboť mi to prostřednictvím tlumočníka řekl. Tehdy jsem od něho dostal pokyny, jak mám nadále v provozu postupovat, a v jeho nepřítomnosti že prokurou byla pověřena jeho manželka. Toto právo jeho manželka také uplatňovala a byl jí vyplácen jeho původní plat. V jednom případě na mně manželka Clagese požadovala částku 50.000 K, ale já jsem jí nechtěl tyto peníze vyplatit a odůvodňoval jsem to tím, že nemáme volné provozní peníze. Manželka Clagese si na mně zřejmě stěžovala u svého manžela, neboť asi tak koncem roku jsem dostal od Clagese z Maďarska dopis, ve kterém mi vyhrožoval tím, abych se jej nesnažil poznat v jeho skutečné podobě. Na tomto základě jsem také peníze Clagesové vyplatil.“ (6)

Je patrno ze shora uvedených skutečností a je nesporné, že Clages byl vyslán do Maďarska a že tam skutečně našel smrt. O jeho smrti v Budapešti nelze mít žádných pochyb. Při tom šlo o Gerharda Clagese, vedoucího služebny gestapa v Pardubicích, a nikoliv o Ottu Klagese. (7) Některé náznaky o tom, že měl Gerhard Clages (alias Otto Klages) údajně pomáhat židům v Budapešti, je třeba brát s rezervou a při eventuálním připomínání jeho „záslužných“ činů nelze v žádném případě opominout zločiny páchané na občanech Československa.


Poznámky:

1. Státní oblastní archiv v Zámrsku (dále jen SOA), MLS Chrudim, Ls 601/46 (Irma Helena Kautzová, nar. 10. 2. 1913) – Překlad výpovědi Irmy Heleny Kautzové.
2. SOA, MLS Chrudim Ls 937/46 – Gerhard Schmacktal (nar. 27. 4. 1913).
3. SKORZENY, Otto: Geheimkommando Skorzeny. Hamburg 1950, kap. XIV. od s. 225.
4. MAGDA, Adám: Alianz Hitler – Horthy – Mussolini. Budapešť 1996.
   ČEJKA, Eduard – RICHTER, Karel: Historické události. Druhá světová válka. Praha 1979.
   KLAPAL, Čeněk: Nepromlčitelné zločiny. Praha 1980, s. 137 a 138.
   MADER, Julius: Honba za zjizvenou tváří. Praha 1964.
   HAGEN, Walter: Die geheime Front. Linz, Wien 1950. (Hagen alias Höttel, důstojník SD, uváděl, že v Budapešti padl Otto Clages a není tedy vyloučeno, že od něho zřejmě čerpali chybné jméno další autoři. Gerhard Clages – Otto Klages je táž osoba.)
5. SOA, MLS Chrudim, Ls 54/48 (Josef Petružálek, nar. 29. 3. 1898). – Dopis Johanny Clages ze dne 6. 12. 1944 rodině Petružálkově.
6. Výpověď Josefa Kosiny – soukromý archiv JUDr. Františka Vaška z Brna, kterému děkuji za laskavé poskytnutí dokumentu.
7. Srv. též na internetové adrese http://www.palgrave.com/pdfs/0333804864.pdf v textu
   REMEMBERING FOR THE FUTURE: THE HOLOCAUST IN AN AGE OF GENOCIDE, volumeone: history, v Indexu na s. 992 heslo: Clages, Gerhard /Klages, Otto/ 1, 376-8, 379, 380. Tamtéž na s. 939 heslo: Klages, Otto See Clages, Gerhard.

    Gerhard Clages (za psacím stolem) a jeho zástupce Walter Lehne (AA)