Při obsazování českého pohraničí v říjnu 1938 přijížděla s německým vojskem tzv. einsatzkommanda (1) německé policie (pořádkové, ale především bezpečnostní, tedy gestapa a kriminální policie); severní Morava včetně Moravskotřebovska byla obsazena útvarem bezpečnostní policie, který vyrazil z Kladska a Ratiboře v čele s velitelem, vrchním vládním radou, SS-obersturmbannführerem dr. Ottou Emilem Raschem. Útvar tvořilo 105 mužů s 35 osobními auty a členil se na menší operační skupiny (teilkommanda). Jedna z nich dorazila také do Moravské Třebové a byla vybavena pátrací knihou se jmény osob, které měly být ihned zatčeny. Není přesně známo, ke kolika zatčením na Moravskotřebovsku došlo, uvádí se, že jen sociálních demokratů bylo přímo v Moravské Třebové zatčeno 30 a u dalších 190 byly provedeny domovní prohlídky, výslechy nebo jiná perzekuční opatření. (2) Německé policii pomáhali místní Němci; ve Svitavách mezi ně patřil malíř a natěrač Albin Landsgesel, člen SdP a FS, který byl po příchodu wehrmachtu do města přijat k německé policii, vodil příslušníky gestapa po domech sociálních demokratů a komunistů, kde se konaly domovní prohlídky, aktivně se podílel na zatýkání lidí a zavinil uvěznění Františka Holfera. (3) Ve Svitavách byla v období do 19. listopadu 1938 zatčena jedna osoba pro špionáž. (4)

Nacistický bezpečnostní aparát tvořily pořádková policie (Ordnungspolizei) – ta se dělila na ochrannou policii (Schutzpolizei), četnictvo (Gendarmerie), obecní výkonnou policii (Gemeindevollzugspolizei) a požární ochrannou policii (Feuerschutzpolizei) – a bezpečnostní policie (Sicherheitspolizei), která byla od 1. 9. 1939 společně s bezpečnostní službou (Sicherheitsdienst, SD), která tvořila samostatnou složku, řízena Říšským hlavním bezpečnostním úřadem (Reichssicherheitshauptamt, RSHA). Bezpečnostní policie (Sicherheitpolizei) se členila na tajnou státní policii (Geheime Staatspolizei, gestapo) a kriminální policii (Kriminalpolizei, kripo), které spadaly pod pravomoc Reinharda Heydricha, po jeho smrti Ernsta Kaltenbrunnera (v protektorátu byl nejvyšším činitelem nacistického policejního a bezpečnostního aparátu SS-obergruppenführer Karl Hermann Frank, od 20. 2. 1944 také v tzv. sudetské župě).

Gestapo provádělo zatýkání podle dříve připravených seznamů – samo vytvořilo „černé seznamy“ (Fahndungsliste – zahrnovaly především politické nepřátele), abwehr vypracoval „červené seznamy“ (zájmové osoby z hlediska kontrarozvědného) a k doplnění těchto seznamů pomáhali místní příslušníci SdP (5), z nichž někteří se také stali příslušníky gestapa, jak bude dále zmíněno.

V rámci vládního obvodu Opava, jehož vládním prezidentem se stal dr. Friedrich Zipelius, byly vytvořeny landraty Moravská Třebová a Svitavy, které spadaly pod venkovskou služebnu gestapa v Lanškrouně (vedl ji vrchní kriminální tajemník August Dargatz, narozen 13. 1. 1901; do její působnosti patřilo kromě Svitavska a Moravskotřebovska také Poličsko) přímo řízenou úřadovnou gestapa v Šumperku. Opavské úřadovně gestapa (Geheimstaatspolizeistelle) podléhaly Aussenstelle Šumperk, Lanškroun, Nový Jičín a Svinov; od  1. 3. 1939 ji vedl  Karl Braun, později kriminální komisař Sobek a nakonec Prellberg. Hlavní služebna v Opavě podléhala řídící úřadovně v Liberci.

Někteří obyvatelé německé národnosti z regionu dnešního okresu Svitavy působili také v jiných služebnách gestapa, např. Oskar Felkl z Bělé u Poličky (dnes Bělá nad Svitavou), Josef Schlögel z Březové (dnes Březová nad Svitavou) ve Zlíně, Gustav Mikyska z Moravské Třebové. (6) V Šumperku bylo sídlo služebny Sicherheitsdienst (SD), bezpečnostní zpravodajské služby NSDAP, kterou řídil SS- untersturmführer Friedrich Lehnebache (jako poslední před koncem války zde působil kriminální komisař Wilhelm Prellberg, který byl odsouzen MLS k trestu smrti a popraven) a která měla důvěrníky i  ve Svitavách. (7)   

Už v prosinci 1938 se projevila činnost gestapa v landratu Moravská Třebová, kdy byl vydán příkaz č. II B 2757/38 k zatčení židovských občanů. (8)

Pod silnou kontrolou gestapa byl život duchovní, protože nacisté znali situaci v Říši, kde římskokatolická a evangelická církev měla již výhrady k ideologické politice nacistů. Hřebečsko bylo území s náboženským založením obyvatel, zejména římskokatolického vyznání, méně početní byli evangelíci. Také v náboženském životě se projevovaly nacionální prvky, i mezi kněžími byli nacisté, ale bylo jich málo (např. evangelický farář z Moravské Třebové Felix Strass). Právě duchovní patřili na Hřebečsku mezi nejvíce postižené nacistickou perzekucí.

Blížící se konec prohrané války přiměl nacisty k provedení některých opatření. Opavský vládní prezident odeslal část svých písemností říšskému místodržitelství v Liberci. Řada nacistických institucí stěhovala svoje registratury do Svitav, kde později po evakuaci Opavy dále působily. Vládní prezident přesídlil do Šumperka, hlavní venkovská služebna gestapa a Speerovo zbrojní velitelství do Svitav, kde mu velel podplukovník Müller. (9) Do Svitav a Poličky přijeli 2. května dvěma nákladními a deseti osobními auty i příslušníci gestapa Ostrava; byli zde do 6. května a pak odjeli do Jihlavy. (10) Svitavy tedy hrály při evakuaci nacistů značnou úlohu. Byl sem přemístěn i štáb bezpečnostní police z Horního Slezska, jemuž velel vrchní inspektor Pommer. S ním ve Svitavách jednal 2. května Max Rausch, velitel bezpečnostní policie na Moravě, při své cestě do Jihlavy. (11) Rausch se zastavil i v nedalekém Brněnci, kde se až do 2. května vyráběla munice (12); setkal se zde s příslušníkem nacistické zpravodajské služby Oskarem Schindlerem. Zde také, nedaleko železničního nádraží Březová-Brněnec (dnes Březová nad Svitavou), došlo k setkání velitele bezpečnosti na Moravě Maxe Rausche s velitelem armádní skupiny Mitte maršálem Ferdinandem Schörnerem, který zde přistál letadlem Storch na své inspekční cestě. V Daubkově vile vzdálené několik desítek metrů od nádraží v tyto dny sídlilo vojenské velitelství a současně v ní bydlel po dobu okupace Schindler. Krátkou dobu se zde zdržovala Elena Edita Vagová, milenka velitele ZbV-kommanda 28 v Letovicích Herberta Kuky, s konfidentkou Marií Rittichovou. Schindler tehdy vystavil Vagové falešné potvrzení, kterým jí zajišťoval alibi pro blížící se konec prohrané  války. (13)

 Poznámky:

1. Einsatzkommando – operační oddíl, podřízená složka operační skupiny (Einsatzgruppe) bezpečnostní policie a bezpečnostní služby, která v určeném obvodě okupovaného území přechodně působila do vytvoření civilní a bezpečnostní správy. – Český antifašismus a odboj. Praha 1998, s. 294.

2. VAŠEK, František: K politickému vývoji na Moravskotřebovsku v letech 1918–1945. In Pomezí Čech a Moravy, sv. 2, Litomyšl 1998. s. 118.

3. Moravský zemský archiv Brno (dále jen MZA), Mimořádný lidový soud (dále jen MLS) Brno, Lsp 718/46. 

4. Státní oblastní archiv (dále jen SOA) Zámrsk, Landrat Vrchlabí.                                                

5. UMBERT, Hans: Feutsche millitärverwaltumgen 1938/1939. Stuttgart 1977, s. 44.

6. VAŠEK, František, c. d., s. 124. Též Ministerstvo vnitra Praha, Seznam příslušníků gestapa  v Čechách a na Moravě – k čj. Z II 3065/28/A/46.

7. MZA, MLS Brno, Lsp  756/46 a Lsp 1918/46.

8. ČERMÁK, Jiří: Fašizace Moravskotřebovska v letech 1938–1945. Diplomová práce, Bratislava 1990, s. 19.

9. SLÁDEK, Oldřich: Spálená země. Praha 1980, s. 127 a s. 184.

10. Zemský archiv Opava, MLS Ostrava, Ls 85/47.

11. MZA, MLS Brno, Lsp 8/47.

12. Vzpomínky Eduarda Kubína z 3. 3. 1995 v archivu autorky.

13. GRUNTOVÁ, Jitka: Oskar Schindler – legendy a fakta. Brno 1997, s. 25 an.

Gestapo ve východních Čechách

Při zpracování využit rukopis VAŠEK, František – BÍLEŠ, Karel – KRULICH, František: Zločiny gestapa, SD a německé kriminální policie ve východních Čechách, soutěž SPB ročník 1972, uložen v Národním archivu. Použity jsou i prameny, které z archivů získal JUDr. František Vašek z Brna a předal mi je k dalšímu uplatnění. Činím tak v úctě k jeho celoživotní práci a jak jsem mu slíbila. Pro případnou citaci z následujícího článku uvádějte autory Gruntová, Jitka – Vašek, František (+).

Mezi prvními pocítili okupaci 15. března 1939 obyvatelé ve východních Čechách. Do Hradce Králové nacisté dorazili od Náchoda v 7.30 hodin a v 8.30 hodin od Hořic v Podkrkonoší. (1) V Hradci Králové mělo sídlo velení 28. pěší divize z Vratislavi, jejímž velitelem byl generál Hans Obstfelder, k oddělení I/C byli přiděleni gestapáci Ludwig Schröder a Fritz Schäffer z Kielu. Do Pardubic přibyly jednotky XIV. armádního sboru (velel jim generál pěchoty Ernst Busch a zpravodajské oddělení I/C vedl kapitán Erich Schmidt–Richberg) kolem 8. hodiny.

V rámci příprav na okupaci Československa byly tajné státní policii (gestapu) určeny s nacistickou přesností organizační a operační úkoly pro okamžité rozvinutí činnosti po příchodu do okupované země. Jak uvedl ve své poválečné výpovědi šéf služebny gestapa v Hradci Králové Albert Hardtke (2), který zastával do března 1939 funkci vedoucího oddělení úřadovny gestapa v Kielu, byl určen spolu s dalšími pracovníky této služebny k tomu, aby se 9. března 1939 přemístil do Trutnova a tam se připojil k Einsatzkommandu č. IV, které se mělo přesunout do Pardubic ihned za okupační armádou a tam plnit předem určené úkoly. Okupace zbytku republiky 15. března 1939 byla předem připravována.

Krátce po příchodu do Pardubic bylo Einsatzkommando č. IV (sídlo mělo na tehdejším Smetanově náměstí) rozděleno na čtyři části – dvě služebny gestapa byly zřízeny již po okupaci českého pohraničí v říjnu 1938 – v Trutnově (v jejím čele dlouho stál vrchní kriminální tajemník Karl Spielmann, narozen 3. 12. 1898, a jeho zástupcem byl Richard Gerlich) a v Lanškrouně. Nově vznikly dvě části – jedna vytvořila základnu pro zřízení služebny v Hradci Králové a druhá v Pardubicích. (3) Úřadovna gestapa byla utvořena v Jičíně – ta se velmi významně podílela na perzekuci českých vlastenců v této oblasti (posledním šéfem byl Anton Lehner a jeho zástupcem Max Jahn). Služebna gestapa byla po 15. březnu 1939 zřízena rovněž v Havlíčkově  (tehdy Německém) Brodě – zrušena byla v roce 1941.

V Pardubicích se stal prvním vedoucím nově zřízené úřadovny vládní rada dr. Canaris (4), do té doby vedoucí služebny gestapa v Liegnitz, a zůstal jím do června 1939. Po něm nastoupil Gerhard Clages, který v této funkci setrval do roku 1943, kdy byl pověřen zvláštním úkolem v Budapešti. Poté vedl pardubickou úřadovnu gestapa až do konce okupace Johann Fritsch. Ve funkci zástupce šéfa zdejší úřadovny působil do června 1939 Hoffman, po něm do roku 1940 August Daewes a toho vystřídal Walter Lehne, který funkci vykonával až do konce trvání tzv. protektorátu Čechy a Morava.

Do čela úřadovny gestapa v Hradci Králové, která vznikla 3. června 1939 jako samostatná organizační jednotka, byl postaven zkušený pracovník gestapa Albert Hardtke, osobní přítel šéfa pražské centrály dr. Geschkeho, se kterým se znal z doby společného působení na gestapu v Kielu (Geschke zde byl vedoucím služebny gestapa). Po celou dobu okupace zastupovali Hardkeho Friedrich Grazikowski (5) a Ludwig Schröder.

Organizační výstavba (oddělení a referáty) obou služeben (tzv. Aussendienstelle) byla až na některé specializované úseky od září 1939 shodná s obsahovou náplní jejich nadřízené služebny v Praze (Geheime Staatspolizei – Stantspolizeileitstelle Prag) a v průběhu let 1939–1945 se několikrát měnila. Významné změny přinesla zejména reorganizace provedená roku 1944.

Úřadovny gestapa v Pardubicích a v Hradci Králové (podobně jako v Jičíně, Lanškrouně a Trutnově) se členily na tato oddělení a referáty:

Oddělení I      –    Osobní agenda.

Oddělení II.    –   Věci hospodářské a správní (II C  technické záležitosti, II C 3  autoprovoz).

Oddělení IV –  tzv. výkonná složka gestapa, bylo nejdůležitější a zahrnovalo vlastní exekutivu. Vnitřně se členilo na referáty:

IV 1 a –  Potírání komunistické a sociálně demokratické činnosti. - Zvláště brutálně vystupovali v Pardubicích O. Schulze, F. Banach, H. Hanauske, J. Kuchler a  v Hradci Králové W. Müller a F. Liebl (6)

IV 1 b –  Zpracování pravicového odboje. (V Pardubicích proslul surovostí W. Kröger, dále G. Escherlohr, H. Mieth, v Hradci Králové W. Hanke a B. Schäffer.)

IV 1 c  – Vyřizoval záležitosti válečných zajatců a dělníků z východu.

IV 2 a – Byl určen k vyšetřování sabotáží a neoprávněného držení  zbraní. (V Hradci Králové proslul cynismem K. H. Ecke.)

IV 2b  –  Měl na starosti pátrání a vyšetřování parašutistů, boj s partyzány. (V Pardubicích tento úsek vedl pijan a surovec E. Linsel.)

IV 3  –  Jeden z nejdůležitějších referátů, který se zabýval kontrašpionáží. – Dříve byla tato agenda v samostatném Oddělení III, které bylo zrušeno. - V Pardubicích působil W. Praus (7), v Hradci Králové W. Siewert.

IV 4   –   Vyřizoval agendu židů, spolků a církví. (Tento úsek měl v Hradci Králové na starosti zástupce vedoucího F. Grazikowski a G. Utpadel.)

IV 5   –  Obstarával  věci týkající se ochranné vazby.

IV 6 a –  Do tohoto referátu patřila kartotéka a spisovna.

IV N  –  Byl velmi utajeným referátem, neboť vedl agendu konfidentů. V jeho čele stál vedoucí služebny nebo jeho zástupce.

Tato vnitřní organizace byla v podstatě na služebnách dodržována, i když někteří její příslušníci působili současně i ve více referátech. Tak např. v Pardubicích gestapák H. Hanauske byl v referátu IV 1 a také v IV 3, podobně A. Linsel v referátu IV 3 a také IV 2 b.

Gestapo úzce spolupracovalo s vojenskou zpravodajskou službou – abwehrem. V roce 1944, kdy byla výnosem A. Hitlera vytvořena jednotná zpravodajská služba, došlo k centralizaci tajných služeb wehrmachtu (abwehr) a SS v RSHA; pod velitele bezpečnostní policie (8) tak bylo začleněno gestapo (jako oddělení IV) a kriminální policie (jako oddělení V). Abwehr jako samostatná organizace již neexistoval – byl začleněn do RSHA jako oddělení III, wehrmachtu zůstal jen úsek, který se zabýval kontrašpionáží v armádě. Venkovské úřadovny gestapa úzce spolupracovaly zejména s oddělením III/c, které mělo na starosti ochranu zbrojních podniků a kontrolu válečné produkce (součinnost v oblasti kontrašpionáže probíhala vesměs na úrovni vedoucí úřadovny v Praze). Gestapo v Hradci Králové a Pardubicích využilo zejména tzv. Abwehrbeauftrage (zmocněnců abwehru) v důležitých podnicích. V obvodu úřadovny v Hradci Králové to byly Škodovy závody v Kuklenách (zmocněnec Löffler), v Plotištích (Bachmann) v Junkersových závodech ve Dvoře Králové (Rumpf), v Hronově v závodě Dietsch (Ludwig) a v Babí u Náchoda. (9) Tito zmocněnci podávali gestapu každý měsíc písemnou zprávu o situaci v závodě (nálady osazenstva, plnění plánu výroby, zmetky, podezření ze sabotáží apod.).

Na služebnách gestapa v Pardubicích a v Hradci Králové se vystřídala řada příslušníků. Hlavní kádr však tvořili ti, kteří přišli již v Einsatzkommandu č. IV na počátku okupace. V letech 1939–1945 působili na uvedených služebnách následující příslušníci gestapa (kromě pomocného personálu):

Pardubice:

Alois Aschenbrenner, Heinrich Aschenbrenner, Franz Banach, Bartels, Dr. Canaris, Gerhard Clages, August Däwes, Gottfried Escherlohr, Fiek, Johann Fritsch, Ludwig Ganske, Herman Gätner, Otto Gehle, Hubert Hanauske, Robert Herdegen, Hoffmann, Friedrich Holborn, Alfred Hübl, Jagnov, Max Jahn, Emanuel Körber, (10) Anton Kraus, Josef Krebs, Walter Kröger, Josef Kuchler, Walter Lehne, Ernst Linsel, Oswald Mandl, Helmut Mieth, Gustav Mikisek, Wenzel Praus, Franz Ripper, Fritz Schatzelmayer, Schlegel, Ludwig Schulz, Otto Schulze, Stöher, Timermann, Treffkorn, Ludwig Weiss, Werner. 

 Služební průkaz příslušníka gestapa

Hradec Králové:

Martin Böcker, Otto Buchberger (11), Heinrich Ecke (12), Eduard Endl, Josef Endl, Hans Eylmann, Josef Fibinger (13), Johann Friedl (14), Friedrich Grazikowski, Wenzel Hanke (Boháč) (15), Hermann Hanusch (16), Albert Hardtke, Karl Hirschenfeld (17), Georg Hoof, Ernst Hurschler, Alfred Jeschek, Karl Kaufmann, Josef Kokejl, Ludwig Körber, Wilhelm Kraus, Josef Kuhn, Franz Liebl, Heinrich Mayer, Walter Müller, Walter Pawlig, Otto Pischel, Wilhelm Rozehnal, Fritz Schäffer, Rudolf Schebesta, Franz Schleger, Emanuel Schmidt, Hugo Schroll, Ludwig Schröder, Schubert, Willi Siewert, Johann Spitzenberger, Josef Schwaninger, Franz Trz, Gerhard Utpadel, Ernst Weikert (18), Wenzel Wlaschiche.     

Ve východních Čechách prováděli některé akce proti odbojovým pracovníkům přímo příslušníci pražské centrály gestapa. V úzké součinnosti s úřadovnami tajné státní policie v Pardubicích a Hradci Králové rozpracovávali některé konkrétní případy. Tak tomu bylo např. u kriminálního komisaře Heinze Jantura, který infiltroval své elitní agenty proti ilegální Komunistické straně Československa (KSČ) – např. významný konfident Farský byl nasazen proti funkcionáři KSČ ve Dvoře Králové Formánkovi a umožnil tak jeho zatčení. Podobně působili na území působnosti gestapa v Hradci Králové a Pardubicích i jiní vedoucí činitelé centrály (W. Leimer, O. Fleischer a další). Tito pražští gestapáci si při výsleších zatčených českých vlastenců počínali stejně brutálně jako jejich kolegové z Pardubic a Hradce Králové. MUDr. Ladislav Vančura, úřední lékař policejní věznice gestapa v Hradci Králové, potvrdil, že vězeň Václav Vachek byl pražskými gestapáky tak zbit, až zemřel. (19) Tato skutečnost vyplynula i z výpovědi šéfa gestapa v Hradci Králové A. Hardtkeho, který uvedl, že se tak stalo při hromadném zatýkání, které provádělo zvláštní komando z pražské centrály vedené kriminálním komisařem Leimerem. (20)

Nedílnou součástí služebny gestapa v Hradci Králové i v Pardubicích byla věznice, která podléhala přímo veliteli úřadovny.

Gestapo v Hradci Králové používalo věznice krajského soudu, až později v rámci téže věznice byla zřízena samostatná část pro gestapo (tzv. Polizeigefangnis). Velitelem věznice byl dozorce Adolf Kolínský a od roku 1940 Heinrich Fibinger. (21) Jemu byli přiděleni dozorci Rudolf Burián, Franz Friebel, Josef Held, Alfred Knoll, Adolf Kolínský, Emil Mayer, Michael Roth, Anton Schmidt, Josef Würdig a mimo těchto dozorců, příslušníků SS, byl do věznice přidělen strážní oddíl SS vytvořený z banátských (22) Němců o 13 mužích.

V Pardubicích byla věznice umístěna v dřívější zemské donucovací pracovně a jejím šéfem byl H. Körber. Jako dozorci zde vykonávali službu Josef Friede, Heinrich Halentschek, Martin Klein, Karl Köck, Rudolf Köck (23), Ernst Lanseger, Johann Massinger, Walter Piller a Franz Schönebeck.

V obou věznicích byl velmi krutý režim. Dozorci používali vůči vězňům běžně násilí a někteří se zúčastňovali i výslechů, které prováděli úředníci gestapa. Velitel věznice v Hradci Králové Heinrich Fibinger při výsleších, kterým býval často přítomen, sám vězně surově bil. Dával rovněž k dispozici sprchu, která se nacházela v místnosti vedle prádelny, pod kterou byli vězni vystaveni dlouhodobě mrazivému proudu vody a tak nuceni k doznání. Heinrich Fibinger se také tohoto týrání rád zúčastňoval. (24)  Dozorce Josef Würdig v téže věznici tak dokopal zatčeného Františka Bečkovského, že musel být dopraven do nemocnice. (25) Podobně si vedli téměř všichni ostatní dozorci.

Ve věznici v Pardubicích byly zřízeny temné komory, kam gestapáci s dozorci dávali vězně, kteří se při výslechu nechtěli přiznat. Bývalý vězeň Václav Landštofel uvedl: „... po dobu mého věznění nacházelo se v temné komoře asi šest osob těžce ztýraných po delší dobu, není mi však známo, zda tyto osoby byly v temné komoře ubity nebo zda zemřely následkem týrání nebo jak bylo s nimi dále naloženo.“ (26) Při tomto týrání vězňů asistoval nejaktivněji velitel věznice H. Körber.

Systém teroru prováděný gestapem, bezpečnostní službou (SD) a kriminální policií se projevil také v oblasti Východních Čech v soustavné perzekuci českých vlastenců. Dokumentují to dochované přehledy o počtech uvězněných osob služebnami gestapa:

Referenti gestapa v Hradci Králové a v Pardubicích používali ve své činnosti nejhrubších metod při vyšetřování zatčených osob. Bití a týrání byly běžnou formou výslechů, které prováděli příslušníci gestapa. Používání těchto bestiálních metod bylo potvrzeno řadou svědků, bývalých vězňů obou služeben tajné policie. I když se gestapáci, kteří byli zatčeni po osvobození, snažili zapírat, že by si takto počínali, nakonec se mnozí pod tíhou důkazů doznali, že používali bití a jiných metod mučení. I sám šéf gestapa v Hradci Králové Albert Hardtke, který v trestním řízení, které proti němu bylo vedeno, rád zdůrazňoval, že neschvaloval týrání vězňů (27), nakonec sám doznal, že např. Jan Havelka, který byl v roce 1941 vyslýchán na úřadovně gestapa v Hradci Králové, byl surově ztýrán mimo bití i proudem vody. (28) Bylo by možné doložit z trestních spisů Mimořádných lidových soudů v Pardubicích a v Hradci Králové velmi mnoho konkrétních důkazů o tom, že bití až do bezvědomí a používání nejrůznějších mučících nástrojů bylo běžnou metodou zvůle gestapa. V trestním řízení proti gestapáku pardubické úřadovny Hubertu Hanauskovi, bývalém četníku z Býště, uvedl Bohumil Hájek, že tento sadista mu naštípl páteř. (29) Bývalí vězni František Víšek a Bohumil Hájek při vyšetřování zločinů pardubického gestapa vylíčili případ, kdy gestapáci v Pardubicích přivázali na 24 hodin k ústřednímu topení vězně B. Tykvu a způsobili mu vážné popáleniny na těle. Václav Landštofl potvrdil, že také vězeň Gustav Pražák byl uvázán za ruce k potrubí ústředního topení gestapáky L. Schulzem a Al. Aschenbrennerem. Wenzel Praus přivázal zatčeného B. Polívku ve sklepě ke zdi a bil jej býkovcem. Stejně tak si počínal vůči F. Mlejnkovi z Chocně, kterého vsadil do temnice. Tato gestapácká stvůra 7. 2. 1945 přivázala v lese ke stromu F. Polívku a týrala ho. Gestapáci Schulze, Körber a Piller ztýrali J. Drobného z České Třebové tak, že mu zlomili žebra (svědci Karel Nedbal a František Pirkl). J. Friede, jak potvrdil J. Lochman, pouštěl silný proud vody na nahá těla dvou zatčených z České Třebové a opilí gestapáci Schulze a H. Aschenbrenner je přitom tloukli.

Někteří ze zatčených zanedlouho podlehli následkům utrpení. B. Polívka např. uvedl případ vězně Urbana z Modletína, který byl tak ztýrán, že po příchodu do Terezína zemřel (30); stejný osud potkal vězně Žemličku z Pardubic a Fr. Jeníčka. Zvláštní krutostí se na pardubickém gestapu vyznačoval bývalý profesionální boxer Walter Kröger, který svým obětem zasazoval tak silné rány, že jim způsoboval vážná a dokonce i smrtelná zranění. Brutalitou vynikal natolik, že strašlivým způsobem ztýral invalidu Eduarda Krále z Litomyšle. Karel Mlynář potvrdil, že W. Kröger mu píchal špendlíky pod nehty. (31)  Sám W. Kröger nebyl ale ojedinělou stvůrou, neboť i další příslušníci gestapa používali obdobných metod včetně šéfa pardubické úřadovny Clagese a jeho zástupce Lehneho.

Gestapáci se ve své brutalitě nezastavovali ani před ženami. I vůči nim používali „zostřených výslechů", bití, nadávek a temných komor. Václav Landštofl, který byl uvězněn ve věznici gestapa v Pardubicích, byl svědkem takového brutálního zacházení, které popsal takto: „Dále jsem viděl, jak Kuchler a Kröger bili jistou ženu, snad to byla učitelka Vojtěchová (32) z Pardubic, kterou měli hozenou na stole obnaženou a býkovci do ní bili, mimoto jeden gestapák jí držel ústa, aby nemohla křičet.“ (33) Marie Borovcová k utrpení této učitelky uvedla: „Na jedné cele byla se mnou učitelka Růžena Vojtěchová z Pardubic. Několikráte si ji gestapáci předvolali v pracovně do kanceláře a tam ji týrali býkovci i rukama. Pamatuji se, že to bylo pět až sedmkrát, když se vrátila na celu a krvácela v obličeji a byla od hlavy až k patě černá od ztýrání býkovcem a místy měla otevřené rány. Vyprávěla mi vždy, že ji položili v kanceláři na postel, přikryli jí hlavu přikrývkou a pak ji týrali až do bezvědomí.“ (34) Gestapák Alois Aschenbrenner doznal, že při výslechu byla týrána také Marta Zajíčková. Za „drzost“ prý byla dozorci ve věznici svázána do kozelce a pak dána do zvláštní cely ve sklepě. Nesmírným utrpením prošla Marie Čižimská z Pardubic, jejíž spoluvězeňkyně Jan Jiroušková potvrdila, že M. Čižimská byla po celý týden v temnici, spala na betonu a při výsleších byla týrána. Podle J. Lochmana musela tato hrdinná žena ležet půl roku jako důsledek mučení. Takovým utrpením prošly řady českých žen v gestapáckých kriminálech v Hradci  Králové a v Pardubicích.

Brutalita a surovost byla příznačná i pro příslušníka gestapa z Hradce Králové Franze Liebla, bývalého četníka v předmnichovské republice, který byl za své zločiny rozsudkem Mimořádného lidového soudu v Hradci Králové 22. 2. 1947 odsouzen k trestu smrti. (35) Výňatek z rozsudku je ukázkou metod nejen odsouzeného Liebla, ale i ostatních členů gestapa:

„... Obžalovaný v letech 1940 až 1944 prováděl výslechy a zatýkání jako člen gestapa. Vyšetřoval členy tajných organizací komunistických a sociálně demokratických i jednotlivé případy českých vlastenců. Při vyšetřování si počínal hrubě a násilně, bil vyšetřovance při každé příležitosti nejen rukama a pěstí, kam se dalo, ale i obuškem a rákoskou, žilou a péry, používal tzv. zostřených výslechů pouštěním ledové vody na vězně. Svým jednáním působil vězňům veliká muka a bolesti duševní i tělesné, působil jim značná a těžká zranění, zejména Bohumilu Salavcovi (býkovcem na chodidlech), Jaroslavu Vokřálovi (rákoskou přes lýtka a chodidla způsobil pruhy a opuchliny), Josefu Hrubému (políčky, obuškem, ocel. prutem přes chodidla, lýtka, zadek, způsobil krevní podlitiny, krvavé rány po kolik měsíců), Josefu Melicharovi (pěstí do hlavy a hlavou o skříň, obuškem), Josefu Hamzovi (pěstí, přeražení zubů, rtu, protržení bubínku), Františku Škopkovi (klackem), Čeňku Bělínovi (týral, kopal do omdlení). Vratislavu Vaverkovi (bil, kopal, boxoval do obličeje, rákoskou přes chodidla do omdlení, poškozeny hlasivky), Rudolfu Vavřenovi (políčkoval, kopal do přirození), Josefu Pytlíkovi (rány přes chodidla, zkrvavení a po těle modřiny), Františku Budínskému (střelnou ránu v zádech pod lopatkou, neschopnost k službě 1 měsíc), Josefu Čuprovi (týrán do bezvědomí, tlučen pendrekem přes zadek), Jaroslavu Silnému (kopal, bil pěstmi, utrpěl otřes mozku, vyražení dvou zubů), Josefu Hetflejšovi (bit obuškem do bezvědomí), Karlu Hofmanovi (bit, týrán, měl zduřené dásně, vyraženy zuby, 3 měsíce nemocen), Vilému Nyklíčkovi (zbit, způsobeny krvavé podlitiny, bit obuškem, žílou, gumovou hadicí, týrán pod studenou sprchou, na cele se pokusil o sebevraždu), Josefu Sochorovi (bit, dán dvakrát pod vodu, měl poškozené zdraví v Norimberku), Celestýnu Šimkovi (při pokusu o útěk z auta střelen), Janu Innemanovi (týrán a bit, vyražen horní levý špičák, proražen ušní bubínek a způsobeno zranění mačkáním varlat skřipcem), Janu Berkovi (bit do hlavy, kopán až močil krev), Josefu Prouzovi (bit do celého těla a nahých chodidlech, bit býkovcem, trápen dřepy, bit pažbou vzduchovky, od toho ztratil sluch na levé ucho), Františku Málkovi (bit pěstí do obličeje a krku, zmodřen a oteklý v obličeji, vyražen zub s korunkou), Karlu Drobnému (zbit, kopán do zad, omdlel, dostal levostranný zánět pohrudnice), Jiřímu Rýdlovi (zbit do krve, krvavé rány na zádech, jizvy v obličeji), Aloisi Pivoňkovi (zbit v obličeji a v těle, nemohl sedět, ani ležet), Jiřímu Kafkovi (zbití holí, obuškem, karabáčem, přes chodidla, holeně, stehna), Josefu Kárníkovi (bit obuškem, tloukl hlavou o zeď), Františce Stodůlkové (ztýrána, zkopána, bita do bezvědomí, pro bolest nemohla sedět), Miloši Marešovi (bit, kopán, bit obuškem), Josefu Kotyzovi (vyražení zubů, ztýrán do nepříčetnosti), Jaroslavu Iglauerovi (bit rukama, pěstí, obuškem, až se skácel na zem, což se opakovalo), Janu Havelkovi (bit pěstmi po 10 dnů, poléván studenou vodou), Bohumilu Visnerovi (bit přes chodidla, sprchován, rozbita chodidla )...“ (36) 

O sadistickém profilu tohoto gestapáka svědčí případ, který se stal 29. 8. 1940. Tehdy Liebl napadl v opilosti před budovou muzea v Hradci Králové kolemjdoucího občana Františka Budínského a na to jej u Tyršova mostu postřelil z pistole do zad tak, že F. Budínský musel být v nemocnici chirurgicky ošetřen. (37) Lieblův nadřízený Hardtke z toho neučinil žádné závěry – vždyť Lieblův švagr byl masový vrah Adolf Eichmann.

Dne 16. března se přesunulo jedno komando pod vedením SS-sturmbannführera Otty z Prahy do Kolína, odkud byla vyslána teilkommanda do Jičína, Mladé Boleslavi a Benešova. Obdobně tomu bylo ve východních Čechách, které obsazoval XIV. armádní sbor, který umístil svůj štáb v Pardubicích. Sem bylo vysláno rovněž komando pod vedením důstojníka SD Schulzheisse. Obdobnému komandu gestapa velel dosavadní šéf gestapa v Lehnici, které sehrálo významnou úlohu při odhalování agentury československé vojenské jednotky, SS-sturmbannführer Constantin Canaris, synovec admirála W. Canarise (38), jak bylo zmíněno; ten působil v Pardubicích jako první vedoucí nově zřízené úřadovny gestapa do června 1939, kdy jej vystřídal Gerhard Clages. (39) Dílčí komanda (teilkommanda) byla umístěna v Hradci Králové a Havlíčkově Brodě.

Do čela úřadovny gestapa v Hradci Králové, která vznikla 3. června 1939 jako samostatná organizační jednotka, byl postaven zkušený pracovník gestapa Albert Hardtke, osobní přítel šéfa pražské centrály dr. Geschkeho, se kterým se znal z doby společného působení na gestapu v Kielu (Geschke zde byl vedoucím služebny gestapa). Po celou dobu okupace zastupovali Hardkeho Friedrich Grazikowski a Ludwig Schröder. Významným spolupracovníkem služebny gestapa v Hradci Králové byl Richard Němeček.

Gerhard Clages ve funkci šéfa úřadovny gestapa v Pardubicích setrval do roku 1943, kdy byl pověřen zvláštním úkolem v Budapešti. Poté vedl pardubickou úřadovnu gestapa až do konce okupace Johann Fritsch. (40) Ve funkci zástupce šéfa zdejší úřadovny působil do června 1939 Hoffman, po něm do roku 1940 August Daewes a toho vystřídal SS-untersturmführer Walter Lehne, který funkci vykonával až do konce tzv. protektorátu Čechy a Morava. Osobním řidičem kriminálního komisaře a SS-obersturmführera Gerharda Clagese, byl Gerhard Schmecktal. Na pardubickém gestapu působil jako řidič i Gustav Mikyska (pocházel z Moravské Třebové, jak bylo uvedeno), který v období druhého stanného práva v cestovním kufru odvážel z pardubického krematoria popel popravených a sypal jej do Labe – přesto, že při kremaci bývali přítomni gestapáci, zaměstnancům krematoria se podařilo část popela odebrat a ukrýt (po válce byl tento popel uložen jednak v základním kameni památníku na Zámečku a jednak v Ležákách). (41)

Poznámky:

1. PASÁK, Tomáš: Vstup německých vojsk na české území v roce 1939. In Český časopis historický, roč. 1969, s. 161.

2. Albert Hardtke se narodil 21. 2. 1898 ve Frankfurtu nad Odrou. K policii nastoupil  7. 7. 1920  a 1. 10. 1937 se stal komisařem gestapa v Kielu. Posledně byl kriminálním radou a SS-hauptsturmführerem. V roce 1941 obdržel vyznamenání Válečný záslužný kříž II. stupně. Po válce byl odsouzen k trestu smrti a 22. 2. 1947 popraven. – Státní oblastní archiv (dále jen SOA) Zámrsk, Mimořádný lidový soud (dále jen MLS) Hradec Králové, Ls 33/47 s. 6, a 7.

3.  V Pardubicích byl vedle Einsatzkommanda č. IV dislokován při XIV. sboru wehrmachtu prapor Schutzpolizei VI/1 (major Volkmar) a od 27. 3. 1939 18. setnina polního praporu č. IV/1 (kapitán Gewehr). – Denní rozkaz č. 7 z 26. 3. 1939. In Odboj a revoluce, 2/1969, s. 189.

4. Dr. Constantin Canaris byl synovec admirála Wilhelma Canarise, šéfa nacistického abwehru.  

5. Friedrich Grazikowski, narozen 22. 10. 1898, SS-untersturmführer, vrchní kriminální sekretář; přišel 16. 3. 1939 v einsatzkommandu do Pardubic, za několik dní byl přidělen do Hradce Králové na velitelství 28. divize německé armády. K 3. 6. 1939 bylo einsatzkommando zrušeno a v Hradci Králové zřízena samostatná služebna gestapa, kde se Grazikowski stal 2. zástupcem šéfa služebny A. Hardkeho (1. zástupcem byl L. Schröder). MLS v Hradci Králové jej odsoudil na 20 roků těžkého žaláře. – SOA Zámrsk, MLS Hradec Králové, Ls 65/47.

6. Franz Liebl, narozen 30. 11. 1907 v Mladé (něm. Lodus), okres České Budějovice, pocházel z rodiny zemědělce. Od 1. 4. 1931 sloužil na různých místech u četnictva, od 1.9.1939 u gestapa v Hradci Králové. Jeho švagrem byl válečný zločinec Adolf Eichmann.

7. Wenzel Praus působil v roce 1937 jako příslušník četnictva v Horní Blatné v Krušných horách. Již tehdy byl ve vážném podezření, že vykonává špionáž ve prospěch Německa.

8. Komandeuer der Sicherheitspolizei, zkratka KdS.

9. SOA Zámrsk, MLS Hradec Králové, Ls 33/47, s. 69. Podle sdělení manželky správce krematoria Antonína Šafaříka zachránil popel spolu s ostatními topiči, když byla spalována těla popravených obyvatel Ležáků a těla z masové popravy na Zámečku 2. 7. 1942. – Záznam o pohovoru dr. Vaška a kpt. dr. Kvaše uskutečněném dne 11. února 1982 s paní Růženou Šafaříkovou, nar. 26. 11. 1899, bytem Medlešice čp. 27. 

10. SS-oberscharführer Emanuel Körber pocházel z Jihlavy; na pardubickém gestapu se podílel na stíhání členů Petičního výboru Věrni zůstaneme, 21. 12. 1944 se zúčastnil akce proti partyzánům skupiny Zarevo, kdy mu v boji vybuchl v ruce ruční granát a zabil ho (partyzáni v boji ztratili tři muže). – VAŠEK, František: Zvítězili. Boj parašutistů a partyzánů s nepřítelem ve východních Čechách 1941–1946. Rukopis, soutěž ÚV ČSBS, uložen v Národním archivu. 

11. Otto Buchberger, narozen 31. 8. 1887 ve Špindlerově Mlýně, bytem V Hradci Králové; po válce zadržen, zemřel 23. 8. 1945 na TBC ve věznici v Hradci Králové. – Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Římskokatolický děkanský úřad Hradec Králové, ohledací list č. 151/45.

12. Heinrich Ecke, narozen 1908 v Lehnici, SS-untersturmführer, kriminální sekretář, od roku 1930 člen NSDAP, po založení služebny gestapa v Hradci Králové sem byl 12. 6. 1939 přemístěn a byl zde do konce okupace v oddělení II BM – účastnil se mnoha zatčení a výslechů, byl cynický a bezohledný. MLS v Hradci Králové byl odsouzen k trestu smrti a popraven. – SOA Zámrsk, MLS Hradec Králové, Ls 15/47.

13. Josef Fibinger (bratr Heinricha) přišel na gestapo v Hradci Králové 1. 3. 1940, kde působil jako výkonný orgán a byl velmi surový; po válce nebyl dopaden. – SOA Zámrsk, MLS Hradec Králové, Ls 1/45.

14. Johann Friedl, narozen 22. 10. 1910 v Jihlavě, odsouzen MLS v Hradci Králové na 15 let těžkého žaláře. Ke gestapu nastoupil už v dubnu 1939 v Jihlavě, odkud přešel do Pardubic a nakonec ještě v červnu 1939 do Hradce Králové; byl tlumočníkem a pak exekuční orgán, nakonec měl na starost referát „N“ (tj. důvěrníky). – SOA Zámrsk, MLS Hradec Králové, Ls 770/46.

15. Wenzel Hanke (původně Boháč), narozen 7. 3. 1902, za první republiky byl československým policistou; u gestapa působil v referátu II BM (česká opozice), zúčastnil se mnohých zatýkání (jeho manželka Herta byla sekretářkou šéfa služebny A. Hardtkeho). MLS v Hradci Králové jej 29. 3. 1947 odsoudil k trestu smrti, který byl vykonán. – SOA Zámrsk, MLS Hradec Králové, Ls 43/47.

16. Hermann Hanusch, narozen 10. 6. 1911 v Bystré u Broumova, byl MLS v Hradci Králové  odsouzen 25. 10. 1946 na 10 roků těžkého žaláře. V srpnu 1939 vstoupil v Broumově do pomocné policie v protektorátu, pak odešel ke strážní službě do Pardubic a Náchoda a 16. 2. 1940 byl přijat ke gestapu v Hradci Králové – zde vedl hlavní kartotéku. Dne 27. 1. 1943 byl zatčen a v Praze odsouzen (pro krádež látek uskutečněnou v době noční služby ze skladu kripo) na devět měsíců vězení, vyloučen z SS a NSDAP. Při jednání MLS svědkové potvrdili, že Hanusch bil vězněné lidi. – SOA Zámrsk, MLS Hradec Králové, Ls 656/46.

17. Karl Hirschenfeld, narozen 10. 10. 1908; původně délesloužící v československé armádě, od roku 1936 působil u československého četnictva – do roku 1939 sloužil na Slovensku. Od 1. 1. 1941 příslušníkem gestapa v Hradci Králové; 1. 3. byl odeslán na východní frontu – do 1. 1. 1944 byl u bezpečnostní policie v Minsku, pak se vrátil do Hradce Králové. V dubnu 1945 byl přidělen do Berlína, ale již 16. 4. 1945 se vrátil do Hradce Králové.  MLS v Hradci Králové jej odsoudil na 20 roků těžkého žaláře. – SOA Zámrsk, MLS Hradec Králové, Ls 836/46.

18. Ernst Weikert, narozen 20. 8. 1902, působil jako dozorce vězňů gestapa v Hradci Králové. – SOA Zámrsk, MLS Hradec Králové, Ls 16/47.

19. SOA Zámrsk, MLS Hradec Králové, Ls 69/48, s. 19.

20. SOA Zámrsk, MLS Hradec Králové, Ls 33/47 s. 132. – Václav Vachek byl zatčen v souvislosti s realizací případu Barium.

21. Heinrich Fibinger, narozen 3. 2. 1896 v Huntířově u Dvora Králové nad Labem, odsouzen MLS v Hradci Králové 11. 9. 1945 k trestu smrti a popraven. Ke gestapu v Hradci Králové nastoupil dobrovolně 1. 9. 1940. Stal se velitelem věznice. – SOA Zámrsk, MLS Hradec Králové, Ls 1/45.

22. Tzv. Banátníci byli Němci, kteří pocházeli z Jugoslávie, z provincie Banát. Na podzim 1944 krajské vedení NSDAP v Českých Budějovicích zřídilo tábor pro uprchlíky z Banátu. Mezi nimi byly zbytky tzv. „Banater Staatswache“. Karl Hermann Frank dal tyto uprchlíky k dispozici veliteli bezpečnostní a pořádkové policie v tzv. protektorátu  Čechy a Morava. Z celkového počtu asi 500 mužů dostala bezpečností policie 3–4 důstojníky a 150 mužů.

23. Karl Köck (narozen 24. 7. 1908 v Jihlavě) byl odsouzen MLS Chrudim k trestu smrti a popraven 11. 12. 1946. Původně byl obuvník, po okupaci pracoval v Semtíně a roku 1941 nastoupil jako dozorce pardubické věznice gestapa, kde už pracoval jeho bratr Rudolf Köck. Podle svědka Josefa Běhounka byl Karl Köck hrubý a brutální; vynalezl tzv. kukátko – malé zasklené okénko se zalepilo krytem s nepatrnou dírkou a tou se dozorce mohl dívat do cely, aniž otevřel dveře. – SOA Zámrsk, MLS Chrudim, Ls 793/46.

24. SOA Zámrsk, MLS Hradec Králové, Ls 1/45, s. 16 a 18.

25. SOA Zámrsk, MLS Hradec Králové, Ls 675/46, s. 5.

26. VAŠEK, František – BÍLEŠ, Karel – KRULICH, František: Zločiny gestapa, SD a německé kriminální policie ve východních Čechách. Rukopis, soutěž SPB ročník 1972, uložen v Národním archivu, s. 22 a 27.

27. A. Hardtke se snažil před MLS tvrdit, že byl proti nehumánním metodám při výsleších a že pomáhal českým lidem. O jeho „lidském“ postoji svědčí řada důkazů, že trpěl týrání zatčených. Ukazuje to i výhružný přípis z 2. 10. 1944 č. 2446/44-IV 1 b, 2 a) vedoucím pracovního úřadu v Hradci Králové, ve kterém upozorňuje, že „manželky k smrti odsouzených osob nebo k vysokým trestům káznice z řad velezrádců mají příjemná místa zejména v úřadech, čeští občané s nimi jednají jako s mučedníky, a na druhé straně úřady osoby Němcům nakloněné dávají k dispozici závodům." Přitom uvedl případ J. Otavové, L. Průšové, Věry Neubaurové, Růženy Nesnídalové, Boženy Pytlíkové a Marie Drašnerové, jejichž manželé byli vesměs odsouzeni k smrti. A již 16. 10. 1944 dostal odpověď, že dotyčné ženy byly přemístěny. – SOA Zámrsk, MLS Hradec Králové, Ls 33/47, s. 171.

28. SOA Zámrsk, MLS Hradec Králové, Ls 33/47, s. 94 a 150.

29. HOCHMANOVÁ, R. – KAROLCOVÁ, A. – MÁDLOVÁ, L.: Prvá léta okupace ve Východočeském kraji. Hradec Králové 1968, s. 100.

30. Mohlo se jednat o Miroslava Urbana, narozeného 27. 8. 1923 v Lázních Bohdaneč, který byl zatčen 10. 2. 1945 pro útěk z nuceného pracovního nasazení a zahynul v Terezíně 4. 4. 1945. – DOSOUDIL, František: Kniha obětí nacistického násilí a druhé světové války z okresu Pardubice (léta 1938–1946). Pardubice 2005,  s. 172.

31. Říšský protektor navrhl 8. 4. 1941 W. Krögera na udělení vyznamenání Válečným záslužným křížem II. třídy (bez mečů) za jeho zásluhy v boji proti české rezistenci.

32. Růžena Vojtěchová, narozena 3. 2. 1903 v Holicích, odborná učitelka, působila na měšťanských školách naposledy v Pardubicích, členka sociálně demokratické strany. V ilegální organizaci ÚVOD spolupracovala s Michálkem, Buršou a jinými. Byla zatčena 10. 10. 1941, převezena do Drážďan a zde popravena 5. 7.1 943. – DOSOUDIL, František, c. d., s. 176.  W. Kröger v tzv. závěrečné zprávě  gestapa uvedl, že v rámci této akce bylo zatčeno 92 osob. Růžena Vojtěchová byla 16. 8. 1942 předána Volksgerichtu (č. Nr 201/41 g IIBM).

33. VAŠEK, František – BÍLEŠ, Karel – KRULICH, František, c. d., s. 44.

34. Tamtéž, s. 45.

35. SOA Zámrsk, MLS Hradec Králové, Ls 840/46.

36. Tamtéž.

37. Tamtéž.

38. SOA Praha, fond MLS Praha, Lsp XV 114/48. 

39. Gerhard Clages (o něm viz samostatný odkaz) ve funkci šéfa úřadovny gestapa v Pardubicích setrval do roku 1943, kdy byl pověřen zvláštním úkolem v Budapešti. Poté vedl pardubickou úřadovnu gestapa až do konce okupace Johann Fritsch. Ve funkci zástupce šéfa zdejší úřadovny působil do června 1939 Hoffman, po něm do roku 1940 August Daewes a toho vystřídal Walter Lehne, který funkci vykonával až do konce tzv. protektorátu Čechy a Morava.

40. Johann Fritsch, kriminální komisař, přišel do Pardubic oficiálně 1. 10. 1944, ale byl zde již o něco dříve. Po Clagesově odchodu do Budapešti vedl služebnu gestapa v Pardubicích dosavadní zástupce Walter Lehne, kterého pak nahradil J. Fritsch, bezohledný člověk a velmi aktivní v protipartyzánských akcích. – Státní oblastní archiv Praha, MLS Praha, Lsp XII 11/46.

41. JIČÍNSKÝ, Karel: Zámeček. Historie národního odboje za Heydrichiády na Pardubicku. Pardubice 1982, s. 14.