V kulturním domě v Kyjově se 14. září 2007 konalo Mezinárodní kolokvium na téma Internační tábor Svatobořice a jeho postavení v protektorátu Čechy a Morava v plánech nacistické válečné mašinerie v letech 1942–1945. Ve svém příspěvku – Obyvatelé východních Čech a Svatobořice – jsem uvedla některé informace ve vztahu k vězněným osobám, které před svým zatčením žily na území někdejšího Východočeského kraje (což jsou podle dnešního uspořádání zhruba kraje Královéhradecký a Pardubický).

Zajištění akce E probíhalo ve východních Čechách podobně jako v celém tzv. protektorátu. Mezníkem přípravy akce E se stal květen 1942, kdy začalo intenzívní soustřeďování informací. Na pobočkách gestapa byli pro tuto akci určeni zvláštní referenti, ale na získávání poznatků o osobách, které ilegálně odešly do zahraničí, spolupracovaly všechny složky gestapa – v jeho pražské řídící úřadovně byl do akce nasazen kriminální sekretář Bernard Thuns, později surový a sadistický tyran vězňů ve Svatobořicích. Gestapo vytvořilo evidenci příslušníků rodin emigrantů a později také všech hledaných ilegálních pracovníků na domácí půdě.

V září 1942 se ukázalo, že předchozí zabezpečení akce bylo provedeno do všech podrobností. Bezprostředně ji zajišťovali protektorátní četníci. Těm byl určen přísně důvěrný příkaz vedoucího služebny gestapa v Hradci Králové Alberta Hardtkeho ze 14. září 1942, kterým nařizoval protektorátnímu četnictvu zatknout 17. září osoby uvedené v přiloženém seznamu a předat je gestapu. Tyto osoby byly povinné vzít si do vězení jeden plášť, dvě soupravy prádla, tři páry ponožek nebo punčoch, čtyři kapesníky, jednu noční košili nebo pyžamo, pár domácích střevíců, pár dobrých kožených střevíců, přikrývku, svetr, jídelní misku, plecháček, lžíci, klozetový papír, peníze, šatenku a potravinové lístky. Zatčeni měli být rodiče, sourozenci, manželky a děti emigrantů starší 16 let, dále osoby starší 16 let z rodin osob hledaných gestapem a žijících v ilegalitě. Od zatčení mohlo být upuštěno u těžce nemocných osob upoutaných na lůžko, bude-li žena viditelně těhotná, u osob, které se staly německými občany nebo osob pracujících v Říši, ale i u zaměstnanců ve zbrojní výrobě a u horníků. Nakonec se uplatňovaly výjimky v opačném směru. „Na vyšší příkaz“ K. H. Franka bylo povoleno zatknout u prominentních osob mnohem širší okruh, než bylo stanoveno.

Stejně jako v celém tzv. protektorátu Čechy a Morava také ve východních Čechách probíhalo zatýkání a domovní prohlídky od ranních hodin 17. září 1942 podle seznamů předem připravených gestapem, které při jejich vytváření využilo informace od bezpečnostní služby a od svých důvěrníků. Jedním z nich byl např. major četnictva Karel Zástěra z Pardubic, který v souvislosti s akcí E zjišťoval, které osoby uprchly do zahraničí, aby jejich příbuzní mohli být zatčeni. Informace předával pardubické služebně SD a gestapu. Četnické stanice v Pardubicích musely předem překontrolovat seznamy a doplnit je o příbuzné osob, které se skrývaly v ilegalitě. Zatýkání prováděli protektorátní četníci, kteří zatčené z pardubického okresu předávali do věznice gestapa v bývalé donucovací pracovně v Pardubicích. Zde byl v té době vězněn PhDr. Jaroslav Petr, tehdy student z Poličky, který dodnes s povděkem vzpomíná, jak se s nimi tito nově příchozí vězňové rozdělili o přinesené jídlo. V Hradci Králové si gestapo podle seznamů předem připravilo karty zatčených. Ti byli převáženi na policejní ředitelství, které už mělo pro každou osobu připraveny příslušné formuláře. Po jejich vyplnění byli zatčení odváženi do věznice gestapa v budově krajského soudu a odtud do internačního tábora ve Svatobořicích.

Z východočeského regionu zde bylo uvězněno 468 osob (z toho bylo 277 žen). Většina (457) jich  byla zatčena 17. září, čtyři již 15. září, dva 18. září a jedna žena 14. října 1942. Zbývající čtyři byli rodinní příslušníci pplk. Josefa Svatoně, kteří byli zatčeni 6. března 1943.

Tyto údaje jsem čerpala z jmenného seznamu svatobořických vězňů, kteří pocházeli z někdejšího Východočeského kraje. Jejich soupis před lety pořídil JUDr. František Vašek z Brna spolu se svou manželkou Mgr. Boženou Vaškovou. Měl tehdy k dispozici seznam svatobořických vězňů od Heleny Souhradové, která byla po svém zatčení 17. září 1942 přidělena do kanceláře velitelství tábora. Zde přepsala seznamy vězněných s uvedením data narození, bydliště, data zatčení a jejich případného propuštění, zaznamenala, které osoby zemřely nebo byly převedeny do jiného nacistického vězení či koncentračního tábora.

Díky dochované části seznamu známe jména jedenácti obyvatel východních Čech, kteří ve Svatobořicích zemřeli (z toho byly čtyři ženy). Víme, že 38 internovaných bylo převedeno do jiné věznice nebo koncentračního tábora (z nich bylo 15 žen). Do konce války ve Svatobořicích zůstalo 52 mužů a 88 žen z východočeského regionu. Mezi nimi byl litomyšlský zvěrolékař Josef Šperl a jeho manželka Julie. Jejich sedmnáctiletý syn Luboš, jeden z jejich sedmi dětí, byl rovněž zatčen v akci E, ale ze Svatobořic byl přemístěn do koncentračního tábora Buchenwald (po válce vystudoval a věnoval se výtvarné tvorbě především jako grafik a ilustrátor). Julie Šperlová se ve Svatobořicích obětavě starala o děti, jejichž rodiče byli popraveni za heydrichiády. „Teta“ Šperlová měla na starosti chlapce a byla k nim velice hodná, někdy prý až příliš. Sama pozbyla syna Jiřího tři měsíce před tím, než byli s manželem a synem Lubošem zatčeni – Jiří Šperl byl jednou z obětí heydrichiády, když byl jako člen ilegální litomyšlské studentské organizace popraven 18. června 1942 v Pardubicích. Bylo mu 21 let. O dva roky mladší Radovan Šperl byl zadržen při pokusu o přechod jugoslávské hranice a vězněn v koncentračním táboře Dachau a v Norimberku. Pro přípravu vzpoury byl odsouzen k trestu smrti – zachránilo ho osvobození. Vrátil se do Litomyšle, kde se oženil a žil do své smrti. Nejstarší syn manželů Šperlových Jaroslav odešel do zahraničí v roce 1940 a bojoval jako příslušník československého vojska ve Francii a v Anglii. V dubnu 1944 byl zařazen jako radista do zpravodajského výsadku CARBON, který seskočil u Hodonína. Do konce války působil Jaroslav Šperl na jihovýchodní Moravě a netušil, že jeho rodiče jsou vězněni u Kyjova, kde měl CARBON rovněž své spolupracovníky. Setkali se po válce, ale Jaroslav Šperl se dlouho doma nezdržel a odešel do Spojených států amerických. Mezi zatčenými obyvateli východních Čech byli i další rodinní příslušníci mužů, kteří bojovali v československé zahraniční armádě v Anglii, například Karla Kopala z Vysokého nad Jizerou, Eduarda Kudrnky z Chrudimi a Jana Vlka ze Semil.

Zvláštní skupinu zatčených představovali rodinní příslušníci těch, kteří přešli do ilegality na domácí půdě. Jejich počet vzrůstal postupně. Někteří byli zatčeni již 17. září, jako např. příbuzní člena Obrany národa pplk. Jindřicha Ulmanna z Vysokého nad Jizerou. Zatčena byla jeho matka, sestry Anna a Marie, manželka a dvacetiletá dcera. Františka Ulmannová, manželka pplk. Ulmanna, a jejich dvacetiletá dcera Františka byly v únoru 1943 ze Svatobořic převezeny do Kounicových kolejí v Brně a později obě zahynuly v koncentračním táboře. Rodinu jednoho z velitelů Rady tří pplk. Josefa Svatoně z Vysokého Mýta zatklo gestapo 6. března 1943. Byla to jeho matka Františka, manželka Marie a děti Josef a Miluše. Ve Svatobořicích byli vězněni do konce války, i když byl pplk. Josef Svatoň 1. listopadu 1944 zastřelen v obklíčení u Pasek poblíž Proseče.

Obyvatelé východních Čech tvořili více než 16 % z osob internovaných ve Svatobořicích včetně pobočky v Lutíně, kde byly v tzv. ochranné vazbě celé rodiny těch, jejichž příbuzní bojovali proti nacistům. Nevinní byli zbaveni osobní svobody, vystaveni krutosti, nesmírnému strádání a bezprostřední hrozbě smrti. Osudy lidí, které jsme si připomněli, jsou jedním z dokladů nacistické perzekuce českého národa, ale i statečnosti československých vlastenců, kteří bojovali doma i za hranicemi za svobodné Československo. Díky těmto hrdinům jsme dnes zde a hovoříme česky. Proto jim – bez ohledu na jejich politickou a státní příslušnost náleží naše úcta a vděčnost. Nebýt jich, nebyli bychom ani my.

Příspěvky z konference jsou publikovány v práci: KUX, Jan a kol.: Internační tábor Svatobořice a jeho postavení v Protektorátu Čechy a Morava v plánech nacistické válečné mašinérie v letech 1942–1945. Sborník příspěvků Mezinárodního kolokvia Kyjov 14. 9. 2007. Brno : Onufrius 2008. ISBN 978-80-903881-5-4.