Osvobození Československa, na kterém měla rozhodující zásluhu Rudá armáda, přispěla rumunská armáda a v západních Čechách se na něm podílela i spojenecká americká armáda, zabránilo úplné likvidaci našeho národa, zabránilo jeho vyhubení, vysídlení a poněmčení jeho „rasově přijatelnější“ části. To byl záměr nacistického Německa, který měl být uskutečněn po válce. V případě vítězství Německa by český národ neexistoval! To je fakt, který si dnes mnozí z nás neuvědomují nebo už zapomněli. A není to tak dlouho – pouhých 76 let, co skončila druhá světová válka rozpoutaná hitlerovským Německem s cílem dobýt a ovládnout velkou část světa, vytvořit tisíciletou třetí říši.

V poraženém a zničeném Berlíně zavlála nad říšským sněmem rudá vlajka, kterou tam vztyčili rudoarmějci Jegorov a Kantarija. Ta rudá vlajka, která je dnes zatracovaná; jako by nevlála také z tanků, které nám z východu přivezly zaprášené, unavené rudoarmějce a s nimi to nejcennější – mír. Byli to příslušníci 4. ukrajinského frontu, jeho 38. armády, 1. gardové armády a jednotky 1. čs. tankové brigády, kteří při svém rychlém postupu od Olomouce na pomoc bojující Praze osvobodili i velkou část dnešního svitavského okresu. Jeho jižní část osvobozovaly útvary bojující v sestavě 40. armády 2. ukrajinského frontu (velitel generálporučík F. F. Žmačenko) a útvary 4. rumunské armády (velel generál Dascanescu); leteckou podporu těmto útvarům poskytovaly jednotky 5. letecké armády, které velel generálplukovník S. K. Gorjunov.¹⁾

Od pondělí 7. května se městy a obcemi nynějšího svitavského okresu valily na západ ustupující jednotky nacistické armády, které si vynucovaly průchod i za cenu teroru. Němečtí vojáci drancovali, zajišťovali rukojmí a popravovali naše vlastence. Po vypálení Javoříčka a zavraždění jeho 38 obyvatel hrozil stejný osud i několika obcím svitavského okresu – za smrt německého vojáka se tak mělo stát obci Hartinkov, jejíž obyvatelé se zachránili útěkem do polí. Další německý voják byl zastřelen v blízké Vranové Lhotě – nacisté se pomstili tím, že 7. května zastřelili tři občany ze zajatých deseti rukojmí²⁾ – Jana Jiroucha, Ottu Krejčího a Františka Švece.³⁾ Násilí se nacisté dopustili na obyvatelstvu obce Hlásnice; za smrt německého důstojníka obklíčilo 8. května obec asi 100 pancéřových vozů. Ve 13 hodin zahájili fašisté minometnou a kulometnou palbu. Obyvatelé obce prchali do polí a do lesů. Všichni muži byli zajati, jedna žena zastřelena a několik obyvatel raněno. Nacisté vzali 18 rukojmí, které později osvobodila postupující vojska Rudé armády.⁴⁾

Bylo úterý 8. května 1945, poslední válečný den v Evropě; o půlnoci na 9. květen měla vstoupit v platnost bezpodmínečná kapitulace Německa. Územím svitavského okresu nacisté prchali před Rudou armádou a ještě v posledních hodinách války vraždili české obyvatelstvo.

Do Bohuňova přitáhla dopoledne 8. května silná jednotka wehrmachtu. Místní obyvatelé již vítali svobodu, chodili s trikolórkami a věřili, že se už nic zlého nemůže stát. Kolem poledne vtrhla do domu Koudelkových skupina německých vojáků, všechno prohledávali a při tom našli v komoře na ponku kovové ježky z ocelového plechu. Zhotovil je autodopravce Rudolf Koudelka a chtěl je použít v soutěsce mezi skalami u Bohuňova, aby zdržel německé vojáky. U Koudelků byl za jejich synem Rudolfem (22 let) právě na návštěvě Bohuslav Jeřábek (23 let), který byl s oběma Koudelkovými vhozen do sklepa, kde všichni tři prožívali hrozné chvíle úzkosti asi do 22 hodin. Pak je ozbrojení vojáci vyvedli za vesnici. Do tmy třeskly výstřely. Pro otce a syna Koudelkovy to byly smrtící střely. Bohuslavu Jeřábkovi se podařilo mezi hvízdajícími střelami zvítězit v běhu o život – utekl až na Študlov k bratrovi. ⁵⁾

Také v nedalekém Starém Svojanově došlo týž den k tragédii. Mladý chlapec Štěpán Krabička z Rohozné jel na kole ke Svojanovu a zadrželi jej němečtí vojáci. Při osobní prohlídce u Krabičky nalezli zbraň, a to znamenalo jeho smrt. Němečtí vojáci oběsili Štěpána Krabičku na návsi pod hradem Svojanovem nedaleko místa, kde dnes stojí autobusová čekárna.⁶⁾ Bylo mu 18 let.

Ustupující jednotka wehrmachtu, která od Pohledů projížděla přes Březovou do Moravské Chrastové a pak dále přes Brněnec na Poličku, má na svědomí smrt Otakara Slezáka (22 let). Jako příslušník partyzánské skupiny Juraj dostal za úkol střežit objekt továrny při silnici do Březovského kopce. Z projíždějícího auta vystřelili prchající Němci na stojícího Slezáka – ten byl těžce zraněn a ještě týž den zemřel ve svitavské nemocnici.⁷⁾ Pohřben je v Březové nad Svitavou. Pamětní deska umístěná na tovární budově sice uvádí nesprávné datum Slezákovy smrti (9. května), ale je mlčenlivou připomínkou smrti mladého březovského občana.

Část ustupující SS divize Brandenburg se 8. května ubytovala ve Vítějevsi, kde byl vzat jako rukojmí tamní starosta Emil Přikryl. Byl nucen upozornit obyvatele vesnice na to, že padne-li jediný výstřel proti německým vojákům, bude on zastřelen a celá vesnice vypálena.⁸⁾ Současně nacisté ve Vítějevsi zničili velké množství své bojové techniky – 8. května zde zapálili asi 72 automobilů, děl a pancířů.⁹⁾ Fotografie pořízené kronikářem MUDr. Josefem Lopourem se dochovaly v obecní kronice.

Doslova „bengálskou noc“ rozpoutali nacisté z 8. na 9. května v Jevíčku, kde pod velením podplukovníka Maxe von Grolla, který byl 9. května ráno nalezen mrtvý, zapalovali bojovou techniku, výzbroj i výstroj. Až do ranních hodin pokračovalo jejich běsnění, nocí se ozývala střelba z pušek a automatů, exploze hořící techniky.¹⁰⁾ Kolem 14. hodiny osvobodila Jevíčko 1. gardová armáda 4. UF pod velením generála Šestakova.¹¹⁾

Vlastní osvobozování měst a obcí svitavského okresu probíhalo ve dnech 8. až 10. května a do některých míst Rudá armáda vstoupila ještě později. V chaosu ustupujících německých jednotek se dostávala do jejich kolon pátrací vozidla a individuální pátrací hlídky, často na ukořistěných motocyklech a v německých uniformách, jako např. František Ružinský, příslušník 1. československého armádního sboru v SSSR, který společně se svým spolubojovníkem Karlem Bohunem už 6. května pronikl do Svitav.¹²⁾ První osvobozenou obcí na území nynějšího svitavského okresu byl patrně Dětřichov u Moravské Třebové, kam podle místního kronikáře dorazila Rudá armáda ráno v 8.30 hodin.

            V Moravské Třebové byly pro příjezd Rudé armády z hlediska vojenského vytvořeny optimální podmínky – 8. května zde ozbrojená skupina českých občanů za podpory osvobozených francouzských zajatců obsadila část města, kam první průzkumné hlídky dorazily 9. května v 5.30 hodin (někde se uvádí ve 4.30 hodin) a setkaly se zde s východním směrem ustupujícími kolonami nacistických vojsk; průchod přes Hřebeč byl totiž znemožněn zásahem osvobozených anglických zajatců a Němci byli nuceni ustupovat směrem na Kunčinu a Novou Ves.¹³⁾

To už byl 9. květen 1945. První den míru, den osvobození. O půlnoci na 9. května vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace nacistického Německa a protifašistické síly – bez ohledu na společenské zřízení – slavily vítězství. Na území Moravy a Čech ještě válka trvala. Od Moravské Třebové postupovaly tankové svazy 38. armády generála Moskalenka na Svitavy. „První sovětský tank ozdobený sovětskou a československou státní vlajkou přijel do Svitav 9. května 1945 asi v 10 hodin dopoledne. Přivezl na svých pásech svobodu celému městu a nadepsal novou stránku jeho historie.“ Těmito slovy byl historický okamžik osvobození Svitav zapsán v roce 1960 do kamenného podstavce se sochou Rudoarmějce, jejímž autorem je akademický sochař Jiří Marek.¹⁴⁾

Ze Svitav postupovaly tankové útvary 38. armády na Poličku (na Dolní Předměstí dorazil první sovětský tank ve 12. 30) a odtud na Hlinsko a Prahu. Druhý proud sovětské armády postupoval ze Svitav k Litomyšli – první průzkumné vozidlo se tam objevilo kolem jedenácté hodiny a kolem 14. hodiny na litomyšlské náměstí vjel první sovětský tank. V následujících dnech projížděly městem útvary 4. ukrajinského frontu směřující na Prahu a spolu s nimi 1. československá samostatná tanková brigáda, která do Litomyšle dorazila 11. května.¹⁵⁾

V Městečku Trnávce sváděla 9. května revoluční garda od 8 hodin ráno boj s ustupující německou kolonou. Při přestřelce byli příslušníci gardy rozptýleni do okolních polí. O Městečko Trnávku pak vzplanul boj mezi ustupujícími Němci a vojáky Rudé armády. Němci se opevnili v prostoru Pacova, odkud vedli minometnou palbu, kterou z Mezihoří opětovali rudoarmějci. Němci byli vytlačeni a u Křenova zajati.¹⁶⁾ V Městečku Trnávce bylo týž den zastřeleno 18 Němců, mezi nimiž byl i dr. h. c. Franz Hodina,¹⁷⁾ někdejší poslanec za SdP.

Do Jevíčka dorazily oddíly druhé gardové divize 1. gardové armády 4. ukrajinského frontu 9. května kolem 14. hodiny a týž den zde padlo do zajetí kolem 10 000 Němců.

Ve dnech 9. a 10. května docházelo k opakovaným pokusům zbytků německých vojsk probít se na západ – v bojích s nimi padlo několik sovětských vojáků, příslušníků revolučních gard a Národní stráže bezpečnosti. K pokusu probít se na západ došlo například ve Svojanově, urputný boj s probíjejícími se Němci se rozhořel 11. května mezi obcemi Kamenná Horka a Hradec nad Svitavou, kde na sovětské straně bojovala v sestavě 1. gardové armády generála Grečka brigáda kapitána G. J. Dopiry, který byl postřelen z kulometu při opouštění zasaženého hořícího tanku.¹⁸⁾

Ve Svitavách a okolí zanechala ustupující německá armáda plno opuštěné výzbroje, výstroje, ale i mrtvol lidí a koní. Pod vedením místních Čechů sbírali opuštěný materiál bývalí příslušníci volkssturmu. Ve městě, bytech, na lukách a v lesích bylo zjištěno kolem 150 mrtvol, jejichž rychlé pohřby museli provádět Němci.¹⁹⁾ Několik Němců dobrovolně ukončilo svůj život ve věznici okresního soudu ve Svitavách.²⁰⁾ Dne 12. května 1945 spáchal sebevraždu zastřelením z pistole okresní vedoucí NSDAP ve Svitavách Julius Hönig.²¹⁾ V Moravské Třebové je v hromadném hrobu uloženo 92 Němců, kteří zemřeli v květnových dnech 1945.²²⁾

Při osvobozovacích akcích v posledních dnech války padli mnozí příslušníci Rudé armády, partyzánských oddílů, členové revoluční gardy a Národní stráže bezpečnosti. Mezi oběti války patří zemřelí v zajateckých a pracovních táborech – na Moravskotřebovsku je prokázáno úmrtí 1261 osoby.²³⁾ Mnozí obyvatelé regionu se po válce nevrátili – padli na frontách druhé světové války, zahynuli v nacistických věznicích a koncentračních táborech nebo v totálním nasazení.

Poznámky

1. GRUNTOVÁ, Jitka – PAKOSTA, Oldřich: Osvobození území svitavského okresu v květnu 1945. In Vlastivědný sborník okresu Svitavy 1985. Okresní muzeum dělnického hnutí ve Svitavách a Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 1985, s. 10.

2. Tamtéž, s. 11.

3. GRUNTOVÁ, Jitka: Památná místa protifašistického odboje na okrese Svitavy, Svitavy 1986, s. 34.

4. GRUNTOVÁ, Jitka – PAKOSTA, Oldřich, c. d., s. 11.

5. Vzpomínky Bohuslava Jeřábka 3. 5. 1985 – archiv autorky (dále AA).

6. Podle vyprávění obvodního lékaře MUDr. Davida ve Svojanově roku 1980. GRUNTOVÁ, Jitka, c. d, s. 30.

7. Vzpomínky Františka Havla ze 30. 11. 1993 – AA.

8. GLOSER, Jaroslav ml.: Partyzánské hnutí na Svitavsku, Svitavy 1975, s. 44.

9. GRUNTOVÁ, Jitka – PAKOSTA, Oldřich, c. d., s. 11.

10. Tamtéž.

11. Tamtéž, s. 14.

12. GRUNTOVÁ, Jitka – PAKOSTA, Oldřich, c. d., s. 12. Jméno Karla Bohuna později zjištěno od Františka Ružinského.

13. GRUNTOVÁ, Jitka – PAKOSTA, Oldřich, c. d., s. 12–13.

14. GRUNTOVÁ, Jitka, c. d., s. 31–32.

15. GRUNTOVÁ, Jitka – PAKOSTA, Oldřich, c. d., s. 13.

16. Tamtéž, s. 14.

17. Mährisch Trübau im Schönhengstgau, Göppingen 1965, s. 49. Též SKŘIVÁNEK, Milan: Odsun Němců ze Svitavska v letech 1945–1947, Hradec Králové 1995, s. 27–28.

18. GRUNTOVÁ, Jitka – PAKOSTA, Oldřich, c. d., s. 14–15.

19. Pamětní spis města Svitav, Brno, b. d., s. 12 a s. 26.

20. FRANZEL, Emil: Die Vertreibung – Sudetenland 1945/1946. Bad Neuheim 1967.

21. GRUNTOVÁ, Jitka – VAŠEK, František: Boj o hranici. Moravská Chrastová 1938. Litomyšl 1998, s. 68.

22. Mährisch Trübau im Schönhengstgau, Göppingen 1965, s. 49.

23. Čermák, Jiří: Fašizace Moravskotřebovska v letech 1938–1945, Bratislava 1990, s. 44.