Československá vláda měla z rozhodnutí čtyř mocností postupně vyklidit čtyři úseky s „převahou německého obyvatelstva“, které připadly Německu a měly být obsazeny 1. až 7. října 1938. Tzv. páté pásmo „převážně německého charakteru“ měl vymezit mezinárodní výbor a německé oddíly je měly obsadit do 10. října 1938. Na schůzi mezinárodní komise 5. října byla stanovena hranice tzv. pátého pásma, která už ani nebyla maskována národnostními požadavky, ale byla diktována záměrně podle vojensko-strategických a hospodářských hledisek. Základem pro vymezení pátého pásma se stalo sčítání lidu z roku 1910, což zdaleka neodpovídalo situaci po dvaceti letech trvání Československa. V politickém okrese Moravská Třebová v roce 1910 žilo 26,92 % obyvatel české národnosti, kdežto roku 1930 již 31,40 %, přičemž růst českého osídlení se projevil právě v soudních okresech s převažující většinou obyvatel německých. V soudním okrese Moravská Třebová roku 1910 žilo 6,48 % Čechů a v roce 1930 již 10,43 %. V soudním okrese Svitavy bylo zvýšení ještě výraznější, když roku 1910 zde žilo pouze 2,72 % Čechů a v roce 1930 již 10,79 % českého obyvatelstva, jehož zde  přibývalo i v letech následujících. (1)

Nová hranice byla stanovena tak, aby ČSR nebyla schopna samostatné existence. Hranice přeťaly všechny nejdůležitější železniční tratě a komunikace, v tomto případě Praha–Ostrava i Praha–Brno, narušilo se zásobování surovinami. Ještě před jednáním v Mnichově v době zářijové krize se snažili poslanec dr. h. c. Franz Hodina a okresní vedoucí SdP ve Svitavách Julius Hönig o to, aby Hřebečsko připadlo k Německu. Německý vyslanec v Praze Hence sděloval v telegramu do Berlína: „SdP poslanec Hodina a okresní vedoucí Hönig prosili vyslanectví naléhavě, aby říšské vládě ještě před jednáním v Godesbergu předložili přání, aby Hřebečský jazykový ostrov byl uzavřen v odstoupeném území. Mezi Hřebečským jazykovým ostrovem a Slezskem ležící úzký český pruh by mohl být osídlen Němci z Jihlavského území“. (2) Cílem neustálého tlaku na demarkační čáru, na její posun podél železniční tratě na Moravskou Chrastovou –  Letovice – Brno a pak od Chornic až k Brodku, byla mimo faktory strategicko-vojenské a hospodářské také tendence germanizační v rámci snahy proniknout co nejvíce do srdce Moravy, rozšiřovat jazykové ostrůvky, narušovat homogennost českého národa. V dokumentech pro germanizaci se počítalo s rozšířením oněch ostrůvků, tedy i pásu území až k Brodku a Konici a podél železniční trati na Brno. Již v říjnu–listopadu 1938 měl Berlín snahu co nejvíce germanizovat nejen okupovaný prostor tzv. Sudet, ale i území své perspektivní oběti, to je zbytku ČSR. Hranice mezi Německem a Československem, jak byla vytyčena 21. října 1938, neměla být konečná. Téhož dne sdělil Hitler generálu Keitlovi z vrchního velitelství branné moci, že míní definitivně vyřídit zbytek Československa, a vydal příkaz k přípravám na jeho pohlcení.

Pro české obyvatelstvo značné části dnešního okresu Svitavy nastaly těžké chvíle, protože žilo na území tzv. pátého pásma. První říjnové dny roku 1938 probíhaly ve znamení stěhování a útěku Čechů, kteří téměř s holýma rukama opouštěli své domovy. Nacističtí ordneři rozpoutali zběsilý teror – přepadali české byty, rozkrádali majetek. Jen někteří Češi se odhodlali zůstat, protože nechtěli opustit své domovy a majetek. Řada z nich žila ve smíšených manželstvích. Československé vojsko postupně vyklidilo pohraniční území a ustoupilo za demarkační čáru. V Boskovicích bylo umístěno velitelství 7. hraničářského praporu z Frývaldova (Jeseníku), který 8. října převzal ochranu nové demarkační čáry. Hned za ustupujícími československými jednotkami osazovaly vyklizené oblasti jednotky wehrmachtu – ve směru na Králíky, Červenou Vodu a Moravskou Třebovou postupovala 30. pěší divize. (3) Ordneři ve Svitavách nečekali ani na příchod říšského vojska, které mělo obsadit město teprve v poslední etapě, vyháněli Čechy z úřadů, sváděli bitky s československým vojskem. Tyto akce řídil tehdejší německý starosta Svitav Antonín Pikna, funkcionář Sudetendeutsche Partei (SDP), jímž řízená policejní služba obsadila již 6. října poštu a některé úřady ve městě. (4) Z Prostějova se do Svitav vrátili nacisté pozatýkaní za protičeskoslovenskou aktivitu ve dnech 3. až 24. září 1938, kteří byli na hranicích budoucího zabraného území slavnostně uvítáni a odtud auty vezeni do města. Vlajky s hákovými kříži se urychleně vyráběly ve svitavských továrnách. Nedočkaví nacisté strhávali české nápisy, aby ani jeden nevisel při vítání wehrmachtu. Československá armáda ustupující z pohraničních pevností se zastavila na půl dne ve Svitavách, v době stěhování tabákové továrny a úřadů (5), a pak po jejich odchodu naplno vypukla euforie zdejších nacistů. Na náměstí před školou vyrostla tribuna, domy se zahalovaly do vlajek s hákovým křížem, do oken se vlepovaly Hitlerovy obrazy. Dne 7. října musela československá státní policie pod tlakem SdP vyklidit svůj úřad (6) na radnici, kterou 8. října obsadili členové Freiwilliger Schutzdienst (FS),  kteří převzali pořádkovou službu a začali ve městě  odstraňovat české nápisy. Byla zastavena doprava na železnici. (7)

Také v Moravské Třebové již 8. října převzala SdP s pomocí FS důležité objekty a prostory města i okresu, Němci odstraňovali české nápisy a vyzdobili město hákovými kříži. Okresní hejtmanství bylo přemístěno do Boskovic, četnická stanice a policie do Jevíčka. Jako poslední součást československé státní moci opustili město 9. října  příslušníci Státního reformovaného reálného gymnázia. (8) Za dobu existence školy v Moravské Třebové jí prošlo přes 700 chovanců. (9) Na začátku školního roku 1938/1939 zde působilo 23 učitelů včetně ředitele Karla Koupila a dva výpomocní učitelé. (10) Po přemístění z Moravské Třebové škola pokračovala v rámci Vojenské akademie v Hranicích na Moravě do konce školního roku a její areál v Moravské Třebové převzaly složky německé branné moci – byly zde umístěny jednotky protiletadlového dělostřelectva a pancéřový oddíl. Jejich činnost zde probíhala až do roku 1941 a spočívala především ve výcviku sudetských Němců pro vojenskou službu. (11)

Nadšení mezi německým obyvatelstvem vyrostlo z české tragédie. Češi rychle skládali, někdy jen to nejnutnější, a odjížděli, prchali. Německé kroniky vyprávějí o nekonečných průvodech vozů, aut i vozíků, které v neustálém proudu směřovaly do vnitrozemí ČSR. Sami Němci tak dosvědčuji, kolik Čechů žilo na území, které bylo předurčeno k záboru. Uprchla i část Židů. (12) Během 36 hodin se ze Svitav odstěhovalo 130 českých rodin, zůstalo jen na 50 českých rodin, z toho 35 smíšených manželství. (13) Zdejší „Národní dům“ byl brzy změněn na  „Münchenheim“, české stavební družstvo bylo zrušeno a jeho majetek Němci zabavili. (14) Svitavy opustili i někteří členové Republikanische Wehr (RW) a odešli do Anglie, Švédska a Kanady; ti, kteří zůstali, byli zatčeni a převezeni do vězení v Šumperku. Jeden z nich, Franz Huschka, přišel později o život v koncentračním táboře. (15)

Svitavy 10. října 1938 (Archiv autorky, dále jen AA.)

V pondělí 10. října 1938 za veliké slávy obsadily Svitavy oddíly 30. pěší divize pod velením generálporučíka von Witthoefta, který se stal čestným občanem města a později za války byl vyznamenán Rytířským křížem. (16) Následující den se ve Svitavách začalo se zakládáním SS a na náměstí se uskutečnila přehlídka 30. pěší divize pod velením generálporučíka von Witthoefta (součástí 30. divize byly pluky číslo 6, 26 a 46). (17) Večerního pochodňového průvodu se zúčastnilo 1500 osob (18). Celý týden vítaly Svitavy hitlerovskou armádu. Pro zdejší německé obyvatelstvo se naplnila idea  „osvobození“, která vyvolala davovou euforii. Muži, ženy i děti šíleli nadšením, vlajky s hákovými kříži zakrývaly fasády domů, ulicemi se ozývalo volání: „Wir danken unserem Führer.“ Obdobně se „osvobození“ oslavovalo na území celého tzv. Hřebečska, zdejší nacisté byli na vrcholu štěstí, radosti a spokojenosti.

  „Osvobození“ Moravské Třebové 10. 10. 1938 (AA)                          

  Výzdoba dnešní Cihlářovy ulice v Moravské Třebové (AA)

Našli se však nemnozí Němci, kteří očekávali nastávající dobu s obavami. Ve dnech 3. až 11. října 1938 vykonali dva členové britské mise Hilhouse a Warden inspekční cestu při obsazování pohraničí německou armádou. Dne 8. října opustila tato mise Svitavy a v zápise o průběhu inspekční cesty se mimo jiné uvádělo: „Ve Svitavách přisedli k našemu stolu dva místní henleinovci. Mluvili zcela volně, poněvadž mne považovali za Angličana. Jeden z nich, profesor na místní střední škole, prohlásil ve chvíli, kdy druhý odešel: ,Pánové, nejsem tím, co přijde, nadšen. Byl jsem zde za české vlády úplně šťasten a spokojen a nevím, co bude nyní. Nedá se však nic dělat.´ Účinek toho byl na oba Angličany zřejmě velmi silný. Stále se pak k tomuto rozhovoru vraceli.“(19)

Do 10. října bylo zabráno téměř celé území Svitavska i přilehlé části sousedních okresů. Jedinou obcí bývalého soudního okresu Svitavy, která dosud nebyla začleněna do tzv. pátého pásma, byla Moravská Chrastová. Nová hranice ve směru od Svitav probíhala za Březovou, kde v roce 1930 žili 444 Češi a 1041 Němec. (20) Čeští obyvatelé z převážné většiny (90 %) město opustili, někteří se usadili v nedalekém Rozhraní. Moravská Chrastová se tedy stala hraniční obcí, kam přišla kromě četnické stanice (přemístěné z Brněnce) také Stráž obrany státu (SOS) i československé vojsko. K umístění nových úřadů i k ubytování mužstva se využily zejména místní hostince. Do největšího z nich, Lidového domu, bylo ubytováno družstvo SOS.

Do záboru byly zahrnuty i některé české obce; bylo toho dosaženo i formou intervence a přímluvou vlivných osob. Jistou roli mohly sehrát i „nejasnosti“ na mapách, které se zakreslovaly i gumovaly, tužky byly čím dál tupější a hranice tlustší. O „tlustých čarách“ věděli své i českoslovenští účastníci jednání o nových hranicích. Jedním z nich byl člen štábu IV. armádního sboru v Olomouci Jaroslav Krečmer, který ve své vzpomínce sice výslovně uvádí Moravskou Chrastovou, ale totéž lze uplatnit i pro další neoprávněně zabrané české obce. (21) Hranice byla stále pohyblivá, nikdo nevěděl, kam bude právě jeho obec připojena. Šířily se klamné zvěsti o připojení k Německu, obyvatelé zasílali žádosti delimitační komisi a požadovali ponechání svých obcí v republice, mimo jiné z Jevíčka, Městečka Trnávky, Želívska, Horákovy Lhoty. (22) Objevovaly se i žádosti jednotlivců, kteří požadovali, aby nebyly děleny katastry jednotlivých obcí, protože tím došlo k tomu, že vlastníci pozemků měli najednou svůj majetek ve dvou státech.

Dne 10. října 1938 se v německém záboru ocitly i další české obce, proti původnímu plánu byly obsazeny obce Pacov a Přední Arnoštov (23) a v nezabraných českých obcích politického okresu Moravská Třebová vládla nejistota. V okresním městě Svitavy velkolepé  oslavy vyvrcholily 15. října 1938, kdy se zde konala přehlídka dvou SS-Stürme (750 mužů).

Zábor území pokračoval i 12. října, kdy byl obsazena obec  Chrastavec s ostatními okolními českými obcemi Vítějeves, Starý Svojanov, Rohozná. Na „osvobozené“ území utíkali z okolních českých obcí Němci, což se zdůvodňovalo jejich pronásledováním z české strany. „Útisk“ německých občanů byl propagandisticky využíván již dříve, není tedy divu, že se osvědčená metoda stávala i nyní zdrojem protičeských nálad a musely se jí zabýval také české úřady.

Nacisté usilovali také o připojení české obce Moravská Chrastová k Německu. (24) Snaha o „osvobození“ Moravské Chrastové trvala celý měsíc, protože záviselo na úřadech v Berlíně. Posledním impulzem k ozbrojenému přepadu byl telegram z 24. října 1938  – ten uváděl, že podle rozhodnutí hraniční komise se mohou Moravská Chrastová, Chrastová Lhota, Půlpecen a Ráčkova továrna (na Rozhraní) obsadit. Útok prováděli vojensky organizovaní příslušníci FS ze Svitav a okolí, takže jejich zmobilizování nevyžadovalo mnoho času. Určitou organizační úlohu sehrála jednotka pořádkové policie, která byla v tu dobu dislokována ve Svitavách. Přepad byl uskutečněn nedělní noci 30. října 1938 ozbrojenými ordnery s příslušníky SA, SS a německou policií, přičemž hlavní síly směřovaly středem přímo do centra Moravské Chrastové. Zatímco vyčlenění ordneři za pomoci místních německých obyvatel včetně žen zatýkali a odvlékali Čechy do zajetí a vykrádali jejich domy, postupovaly oddíly nacistů dále ve směru na Chrastovou Lhotu a Rozhraní, kde zajali příslušníky 3. praporu 13. pěšího pluku, odvlekli je do Svitav a odtud do Moravské Třebové. Uloupené zbraně útočníci rovněž odvezli do Moravské Třebové. Další útok vedla německá přepadová skupina do Rozhraní, kde sídlila část 11. roty 13. pěšího pluku i s velitelem 11. roty štábním kapitánem pěchoty Rudolfem Krčmářem. Tomu se podařilo uniknout a dostat se ke své jednotce ubytované v sokolovně v Rozhraní, kde nařídil vyhlásit poplach a přípravu k vytlačení útočníků. Na pomoc byl z Boskovic povolán četnický pohotovostní oddíl vedený nadporučíkem četnictva Noskem a vojáci 13. pěšího pluku s velitelem plukovníkem Karlem Čejkou.

Němci byli překvapeni protiútokem a vůbec neočekávali, že se jim někdo odváží odpovědět stejným dílem – na střelbu střelbou. Boj o Moravskou Chrastovou skončil před polednem 31. října. Do zajetí padli Julius Hönig a bývalý poručík československé armády Roland Bier, smrtelně zraněn byl svitavský ordner Rudolf Woletz, jehož pompézní pohřeb se konal 3. listopadu 1938 ve Svitavách a 6. prosince byla Woletzovi v Moravské Chrastové odhalena pamětní deska.

Zranění českoslovenští vojáci ve vojenské nemocnici v Brně (AA)

Českoslovenští vojáci splnili svoji povinnost a vraceli se do kasáren v Boskovicích. Zranění byli převezeni do sborové nemocnice v Brně – byli to poručík Bohuslav Nedbal, desátník aspirant Jan Poles, vojín Pavel Bartoš, vojín Tomáš Morávek, vojín Karel Pazdera, vojín Václav Rosenkranc, vojín Antonín Suchý a vojín Alois Žatka. Svému zranění později podlehli Tomáš Morávek a Alois Žatka. Přímo na bojišti padli při osvobozování okupovaného československého území svobodník Antonín Černý a vojín Bedřich Stuchlík;  jejich tělesné pozůstatky byly převezeny do Letovic. V roce 1947 byl čtyřem padlým československým vojákům odhalen v místě bojů památník a roku 2003 byli oceněni vojenským vyznamenáním in memoriam. Při bojích 31. října 1938 zahynul také místní občan Antonín Šoščák, který byl zasažen náhodným výstřelem.

Skupina československých dělostřelců po návratu z úspěšného boje o Moravskou Chrastovou se nechala vyfotografovat i s kořistí (AA)

O ojedinělém incidentu v Moravské Chrastové, kdy československé vojsko se zbraní v ruce a za cenu obětí na životech dobylo zpět území násilně obsazené ozbrojenými ordnery, byla vedena československou a německou stranou jednání, o která projevil zájem i K. H. Frank. Teprve 3. listopadu 1938  bylo v Městečku Trnávce předáno československému styčnému důstojníkovi 62 osob držených dosud v Moravské Třebové, následujícího dne pak byly propuštěny další čtyři. V sobotu 5. listopadu byli ze soudní vazby propuštěni Julius Hönig a Roland Bier a na demarkační čáře severně od Městečka Trnávky byli vydáni na území zabrané Německem.

O osudu českých lidí se rozhodovalo z úplně jiných hledisek, než byly zakotveny v mnichovské dohodě. Při uspokojování německých požadavků platilo v této chvíli pouze právo silnějšího. Svůj díl na tom měl také K. H. Frank, který ze svého dočasného působiště v Šumperku zaslal 18. listopadu 1938 telegram říšskému ministerstvu zahraničí a sěluje v něm, že „po šetření na místě samém musí německé obce Moravská Chrastová, Trnávka a Slatina připadnout nutně k Sudetám, za tyto obce možno vyměnit město Poličku, což česká strana přivítá…”. (25)

Velký zájem  na záboru Městečka Trnávky měl poslanec Hodina, který zde vlastnil půdu a statek. U německého ministerstva zahraničí intervenoval zástupce SdP při jednáních v Berlíně dr. Gustav Klieber i přesto, že se jednalo o českou vesnici, a požadavek zdůvodňoval tím, že v Městečku Trnávce žije „vůdce rolníků” Franz Hodina, jeden z nejvěrnějších bojovníků strany, který po obdržení zprávy, že Městečko Trnávka bude mimo německé území, upadl v těžké nervové zhroucení. (26)  

Obavy a nervozita českého obyvatelstva vrůstaly, dny ubíhaly ve strachu a nejistotě. Proto 22. listopadu odjeli starostové obcí Biskupice, Březinky, Jaroměřic, Úsobrna, Lázů, Městečka Trnávky a Šubířova do Prahy, aby se u samotné vlády informovali, co bude s jejich obcemi, a mohli to oznámit svým občanům. Dozvěděli se však smutnou pravdu. Od 24. listopadu 1938 bude říšskému vojsku předán kraj s obcemi Městečko Trnávka, Mezihoří, Lázy, Chornice, Biskupice, Šubířov a obce německého ostrůvku brodeckého. Sdělovacími prostředky byla tato zpráva oznámena 23. listopadu 1938. (27)

Do tzv. Sudet bylo zabráno z Moravskotřebovska celkem 55 obcí, z bývalého soudního okresu Moravská Třebová sem nebyly zařazeny obce Bohdalov, Pěčíkov a Unerázka, které byly včleněny do okresu Litovel; zbylá část bývalého soudního okresu Jevíčko připadla do okresu Boskovice. „Osvobozen“ byl tzv. brodecký ostrůvek, když 24. listopadu obsadila pořádková policie Brodek u Konice (Deutsch Brodek), Skřípov, Runářov, Lhotu, Labutice, Deštnou, do záboru připadly i další obce, mezi nimi Moravská Chrastová, Želivsko, Slatiny, Městečko Trnávka, Lázy, škola a nádraží v Chornicích, Březinka, Nectava, Libštejn a v důsledku nutného železničního spojení s novým územím i české obce Biskupice a Šubířov. Jistý podíl na ztrátě Biskupic je připisován princi Hugo Thurn-Taxisovi (synovi biskupického knížete Fridricha Thurn-Taxise), který usiloval o připojení k Říši. V zabrané obci Městečko Trnávka, kde v roce 1930 žilo 773 Čechů a 179 Němců (28), se starosta Franz Hodina snažil donutit Čechy k vystěhování, a to i tvrzením, že docházení českých žáků z připojených obcí do českých škol v ČSR prý bude trpěno jen do konce školního roku. (29) Česká škola v Trnávce klesla na jednotřídku. (30) Z bývalého soudního okresu Moravská Třebová bylo zabráno 36 obcí (plocha 285,59 km²), v nichž k 28. listopadu 1938 žilo 28 059 obyvatel. (31) Do území dodatečně zabraného Německem patřily i Moravská Chrastová, Chrastová Lhota a Půlpecen, které se dříve nepodařilo získat ani za cenu násilného vpádu ordnerů. Osada Půlpecen, kde žilo zde 144 Čechů a 28 Němců (32), byla součástí obce Chrastavec, která byla současně ze záboru vypuštěna.

Z bolesti jedněch pramenila radost druhých – Němců, kterým se splnil sen o návratu domů, do Říše. „Mähr. Chrostau ist wieder bei uns!” – tak zněl titulek článku ve svitavských novinách Zwittauer Nachrichten z 26. listopadu 1938, který podrobně informoval o záboru Moravské Chrastové. Na demarkační linii nad Březovou se v den záboru, 24. listopadu, dostavil osobně K. H. Frank a s ním major Fridrich Platzer. S nimi stál v první řadě vzácný host, plukovník pořádkové policie z Mnichova dr. Lankenau, přítomni byli také další němečtí představitelé ze Svitav a Moravské Třebové. Minutu po desáté hodině  dal K. H. Frank povel k pochodu – na místo odcházející československé armády postupovaly oddíly německé a v jejich čele Julius Hönig. Německá armáda postoupila na nové hranice u Ráčkovy továrny v Rozhraní. Večer plály na okolních kopcích ohně, aby zvěstovaly německé vítězství. Záborem Moravské Chrastové s Chrastovou Lhotou bylo 24. listopadu 1938 dokončeno odtržení území celého bývalého soudního okresu Svitavy, kde žilo 27185 obyvatel.  Česko–Slovenské republice byly k témuž dni vráceny některé dříve zabrané české obce, například Korouhev, Rohozná, Manova Lhota, Chrastavec, Starý Svojanov, Vítějeves a město Polička. (33)

K. H. Frank (uprostřed) na kopci za Březovou 24. 11. 1938 před zabráním Moravské Chrastové (AA)

Na území zabraném do Německé říše se „osvobození“ Němci radovali z vítězství. Svoji vděčnost Hitlerovi a nacismu prokázali i ve volbách  4. prosince 1938 – v okrese Svitavy se účastnilo voleb 32 313 voličů (z 32 455 – k volbám nešlo 142 voličů), z nichž své hlasy pro „ANO” jich odevzdalo 99,85 %, pro „NE” se vyslovilo pouze 17 voličů a neplatných hlasů bylo 31. (34)

 Volebí lístek (AA)

V okrese Moravská Třebová  hlasovalo „ANO” 55 205 voličů, „NE“ 552 voličů (z toho 531 Čech) a 125 hlasů bylo neplatných. (35) Poslancem říšského sněmu se stal Julius Hönig ze Svitav. Pro Hitlera zde byla zdrcující většina obyvatel – v celých tzv. Sudetech to bylo 98,8 %. V obci Šubířov se 98 % voličů vyslovilo „NE” a 2 % hlasů byla neplatných, hned 5. prosince 1938 zde bylo zatčeno šest občanů a odvezeno do vězení v Šumperku. Legionář Strnad byl před očima svých dětí a manželky téměř ubit. (36) Na inspekční cestě zavítal na Moravskotřebovsko K. H. Frank, který byl při této příležitosti také v Městečku Trnávce. (37)

V Městečku Trnávce vítá 24. 11. 1938 Franz Hodina (v civilu) SS-brigadeführera  K. H. Franka, který vystupuje z auta před slavnostně nazdobeným Hodinovým statkem (Obecní úřad Městečko Trnávka, Kronika obce, dokumentní příloha.)

  Poznámky

1. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960. Sv. V, Ostrava 1976, 233–234.
2. BRÜGEL, Johann, Wolfgang: Tschechen und Deutsche. München 1967, s. 489.
3. DOHNAL, M. – FILIP, Z. – SPURNÝ, F.: Pátá kolona na severní Moravě. Ostrava 1969, s. 180–184.
4. Státní okresní archiv Svitavy se sídlem Litomyšl – dále jen SOkA Litomyšl – Záznamy městského kronikáře Svitav Františka Ondryáše.
5. ŠUSTROVÁ, Drahomíra, Svitavy v roce 1938. SOkA Litomyšl – Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, sign. R 259.
6. Moravský zemský archiv Brno – dále jen MZA – fond B 40.
7. Zwittauer Nachrichten, 15. 10. 1938.
8. ČERMÁK, Jiří: Fašizace Moravskotřebovska v letech 1938–1945. Diplomová práce, Bratislava 1990, s. 15. Kopie v AA.
9. ČERMÁK, Jiří:  Nástin historického vývoje objektu barákového tábora v Moravské Třebové v letech 1914–1995 (dále jen Nástin historického vývoje). Moravská Třebová 1995, s. 13–14.
10. IV. výroční zpráva státního reformního reálného gymnázia Moravská Třebová v Hranicích 1938–1939.  Za poskytnutí dokumentu děkuji Josefu Styxovi z Brna.
11. ČERMÁK, Jiří: Nástin historického vývoje, s. 13–14.
12. ŠUSTROVÁ, Drahomíra: Svitavy v roce 1938.
13. GRUNTOVÁ, Jitka: Rok 1938 na Svitavsku a Moravskotřebovsku. In Mnichov 1938, 3. díl, Praha 1988, s. 218.
14. ŠUSTROVÁ, Drahomíra: Menšinová česká škola ve Svitavách. Rukopis z roku 1983, SOkA Litomyšl, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, sign. R 257.
15. Heimatbuch Zwittau, 1974, 38; též ORLÍK, Josef: Opavsko a severní Morava za okupace. Ostrava 1961, 38 an.
16. Brünner Tagblattze, 17. 1. 1942.
17. MÜLLER-HILLEBRAND, B.: DS Heer bis zum Kriegsbeginn. Darmstadt 1954.
18. Zwittauer Nachrichten, 15. 10. 1938 a 22. 10. 1938.
19. Mnichov v dokumentech II. Praha 1958, s. 311–312.
20. Historický místopis, s. 304.
21. Československý rozhlas Hradec Králové, 31. 10. 1978, nahrávka AA.
22. JEŘÁBEK, Vladimír: Národně osvobozenecké hnutí za druhé světové války v oblasti Malé Hané. Diplomová práce FF UJEP Brno 1982, s. 17–18. Kopie v AA.
23. MZA, fond B 40.
24. Zpracováno podle GRUNTOVÁ, Jitka – VAŠEK, František: Boj o hranici. Moravská Chrastová 1938. Litomyšl 1998.
25. Národní archiv, Auswärtiges Amt.
26. GEBEL, Ralf: Heim ins Reich. Konrad Henlein und der Reichsgau Sudetenland (1938–1945). München 1999, s. 63.
27. 50 let české měšťanské školy v Chornicích. Chornice 1985, s. 9.
28. GEBEL, Ralf, c. d., s. 63.
29. SLÁDEK, Oldřich: Spálená země. Praha 1980, s. 201.
30. TOVÁREK, František: Učitelé na Jevíčsku za okupace. In Vlastivědný sborník okresu Svitavy IX, 1989. s. 26.
31. Seznam obcí a okresů republiky Česko-Slovenské, které byly připojeny k Německu, Maďarsku a Polsku (stav ke dne 28. listopadu 1938). Praha 1938, s. 16–17.
32. FRAJDL, Jiří: Příspěvek k dějinám města Svitav v letech 1918–1938. SOkA Litomyšl, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, sign. R 272, s. 67.
33. GRUNTOVÁ, Jitka – VAŠEK, František, c .d., s. 55–56.
34. Zwittauer Nachrichten, 7. 12. 1938.
35. Zwittauer Nachrichen, 10. 12. 1938.
36. TOMÁŠEK, Dušan: Deník druhé republiky. Praha 1988.
37. Zwittauer Nachrichten, 14. 12. 1938.